„Během pěti dnů vidím klidně tři zápasy, pak každý projíždím zpětně na videu, píšu posudky na rozhodčí,“ říká Husička, který žije ve Vsetíně a letos oslaví šedesát let. „Chodím na zápasy, užiju si je, ale zjistil jsem, že vlastně hokeji nerozumím,“ směje se.
Jak to?
Už před lety mi brácha (Petr Husička, bývalý dlouholetý extraligový manažer) říkal: „Jezdíš na juniory, tak se dívej, jestli neuvidíš někoho mladého, šikovného. Doporučíš mi ho.“ Já na to: „No jo, ale já poznám akorát toho, kdo dá gól.“ (směje se) Neumím vnímat hráče, že udělal pěknou kličku, spíš vidím, že dvě vteřiny potom sekal. Na hokej se dívám pořád jako rozhodčí. Sleduju fauly, obranné zákroky a podobně. A o to víc si všímám, jak se jejich posuzování mění.
Já, Smeták a Minář jsme byli první „pokusní králíci“. Přepsat firmu jsem musel kvůli svazu, který to požadoval, abych se mohl soustředit jen na hokej. Problém byl ale jiný.
