"Znám ho ze Sokolova. Když byl malý kluk, vzhlíželi jsme k němu jako k velkému hráči. On může každý zápas dát dva tři góly, má to v sobě," uklonil se Duda, loni v dresu Plzně druhý nejproduktivnější hráč extraligy.
V divokém zápase jste přestříleli Spartu. Sladký návrat, že?
Každé vítězství je skvělý. Tahle banda kluků bojuje o každé body. Počítá se každý, zvlášť když je výluka a liga je plná hráčů z NHL. Teď tady nemáš žádný slabý tým. Každý bod se cení zlatem. Byli jsme trošku šťastní, protože Sparta se i ze stavu 5:2 dostala do hry. Takovýhle zápas musíme dohrát v klidu do konce, zbytečně jsme z toho dělali drama.
Vy jste si zapsal dvě asistence. Jste spokojený?
Těší mě, že jsme vyhráli. Ale se sebou musím něco udělat. S hokejem to nemělo nic společnýho.
Proč?
Čtrnáct dní jsem nehrál, do toho cestování. Nebyly tam věci, které mě zdobí. Dostal jsem nové hráče, musíme si sednout, aby věděli, co potřebuju. Nebudu vám lhát, že jsem hrál parádně, necítím to tak. Nemám z toho dobrý pocit.
A z nové arény, v které jste hrál poprvé?
I ta chomutovská "stodola" byla z jiného hlediska příjemná. Tady je parádní zázemí, hráči si nemají na co stěžovat. Jen škoda, že design vevnitř nedělal někdo, kdo rozumí hokeji. Jsou tam malé neduhy.
Bude těžší v týmu nováčka napodobit vaši loňskou plzeňskou sezonu?
Určitě. Vyseknu svým parťákům z Plzně poklonu. Kovář i Pletka mi typově sedli. Speciálně Kovi pro mě byl možná nejlepší centr, s kterým jsem v životě hrál. A já jako křídlo potřebuju centra, který mi dává puk. Tady se pozice, kde se budu nacházet, teprve vykrystalizuje.
Jsou loňské statistiky tlakem, který na sebe cítíte?
Tlak si vždycky dělá hráč sám na sebe podle toho, jak hraje. Já chci klukům pomoct, abychom byli v klidných vodách. Ještě máme 49 zápasů, každý je pro nás o žití nežití, co si budeme povídat. V každém musíme nechat srdce a vytěžit body z toho, že máme skvělého gólmana. Řehoř je jeden z nejlepších v extralize. Na nás je, abychom mu co nejvíc pomohli. Musíme zapracovat na defenzivě.
Zacloumalo s vámi, že jste v Ženevě skončil bez jediného odehraného zápasu?
Švýcarsko je pro mě srdcová záležitost. Už jsem toho prošel hodně a nedám na něj dopustit. My jako rodina jsme se tam cítili parádně. Ale bohužel přišli hráči z NHL, takový je scénář. Berou nám práci, my zase bereme práci dalším klukům tady. Jsme predátoři, jíme se navzájem. Hokejový byznys je takový, člověk to musí překročit a jít dál.
Jak jste reagoval?
Byl to trošku šok. Když mi trenér McSorley oznámil, že si moji kartu schová pro hráče z NHL, byl jsem zklamaný. Nechtěli jsme ze Švýcarska odcházet. Ve hře byl ještě jeden tamní klub a Chomutov. A mně už to vůči Jardovi Veverkovi (generálnímu manažerovi) bylo i trapný, jednou už jsem mu to shodil a šel do Švýcarska. Podruhé by to nebylo fér. Máme kamarádský vztah a respektujeme se jako hráč a manažer.
V neděli proti vám Liberec hráče z NHL vytasí.
Ono je hrozně těžký hrát v Evropě, je tady velké hřiště. Je důležité, jaké máte hráče kolem sebe. Když hrají spolu, je pro ně všechno jednodušší, než když jsou rozházení. Pro nás je to skvělá výzva, prát se s nimi o výsledky, o statistiky, o body. Záleží, abys měl pokoru, ale nebál se jich a hrál bez respektu.
Respekt máte k Davidu Hruškovi. Co říkáte na jeho 250 gólů a vstup do Klubu hokejových střelců?
Když jsem se ho zeptal před zápasem, řekl mi, že mu schází dvě trefy. Dal jsem si do hlavy, že pokud s ním budu na ledě, budu ho hledat. Teď z něj ten kámen spadl. David je jeden velký aspekt, proč jsem do Chomutova přišel. S ním můžu hrát poslepu, je to hráč, kterého potřebuju mít kolem sebe.
