"Nevím, jestli devět zápasů, ale pět by udělat šlo," dodává Čech.
Devíti výhrami venku v řadě jste o dva duely překonali osm let starý klubový rekord. Zmiňoval někdo v kabině tuhle sérii?
Nikdo. Jen jsem se o tom dočetl z novin.
Ale potěší to, ne?
Je skvělé, že se člověk k něčemu tak výjimečnému dostane. Bůhví kdy se nám něco podobného podaří. Nebo nějaký jiný zajímavý kousek.
Co všechno se musí sejít, aby se taková šňůra povedla?
Musíme být všichni zdravotně v pořádku, dodržovat nastavený systém. A hlavně jít do zápasů na sto procent od začátku.
Rostlo vám sebevědomí, jak se série prodlužovala, nebo jste byli pod větším tlakem, že už jednou musí skončit?
Zároveň jsme prohrávali doma, takže jsme si říkali, že by bylo fajn získat body venku, což vycházelo. Že bychom měli ale přehnané sebevědomí, tak to ne.
A respekt soupeřů jste cítili?
Ani ne. Každý se na nás snažil vletět. Kolikrát jsme se nestihli rozkoukat a už jsme prohrávali, v Karlových Varech 0:2, v Budějovicích 0:3. To už málokdo věřil, že jsme s tím schopni něco udělat.
POČKEJ! Martin Hamrlík ze Zlína se snaží zadržet svého kolegu, obránce Caseyho Borera z Pardubic.
Sedí vám utkání venku více než doma?
Cesty autobusem moc dobře nesnáším. Ale možná o to lépe se na zápas připravím.
Teď jedete do Pardubic a v úterý do Vítkovic.
Ze tří zápasů s nimi máme jeden bod, ale na to bych se nedíval. Pardubice vyměnily nedávno trenéra stejně jako Vítkovice. Možná změní herní styl a třeba nám to bude více vyhovovat.
Ubývají vám útočníci. Hrál byste raději na čtyři, nebo tři útoky?
Po pondělí jsme měli jeden den volna, dva jsme potrénovali, takže síly bychom měli mít. Možná by to mohlo prospět. Uvidíme, jak to trenér poskládá.
