Nebyli jste po úspěšné sérii a jasnému prvenství už moc sebevědomí?
Je to možné. Odehráli jsme výborný zápas ve Vítkovicích a mysleli si, že proti Slavii, která byla v krizi, to půjde samo. Ale oni nejsou žádní nazdárci a potvrdili to.
Nejste naštvaný, že jste si pokazil průměr a přišel o prvenství ve statistikách mezi brankáři?
Na to nemá cenu koukat. Jde hlavně o tým. Že jsme prohráli.
Neuvažoval jste, že půjdete střídat?
Přemýšlel jsem o tom, na druhé straně v tu chvíli byla Slavia v laufu a Petrovi Fraňkovi by se dobře nenastupovalo do rozjetého vlaku. Nehledě na to, že jsme hráli takový hokej, že by to nemělo výsledný efekt. Někdy třeba začne tým trochu víc bránit a může zápas otočit, na Slavii by to asi stejně k ničemu nevedlo.
Čím si vysvětluje takový zkrat?
Zápas se pro nás od začátku nevyvíjel dobře. Promarnili jsme šanci ve třinácté vteřině, pak už jsme nic neměli a dostali se pod tlak. Vznikly z toho přesilovky pro soupeře, Slavia je využila a byla rázem na koni. Ve druhém dějství jsme měli dvě přesilové hry také my, jenže jsme je nevyužili a ještě inkasovali hloupý gól od mantinelu na 3:0. Ten nás úplně položil.
Nestalo se to poprvé. Když už Litvínov občas prohraje, je to obvykle pořádný průšvih. Proč?
Neumím si to vysvětlit. Po třetím gólu jsme se úplně sesypali. Začali jsme neskutečně propadat, po dvou třetinách to bylo 0:5 a mohlo být i hůř. Zachránila nás třeba tyčka. Když zápas dospěje do stavu, že už to nemůžeme otočit, začneme nesmyslně lítat, přestaneme plnit taktické pokyny.
Jako byste vždy po úspěšném období potřebovali usadit, abyste začali znovu vyhrávat.
Možná je to tak. Teď jsme čtyřikrát za sebou vyhráli, někdy ta prohra není špatná. Vrátí nás na zem. Slavia má dobrý tým a byla otázka času, kdy se chytne. Bohužel, povedlo se jí to zrovna na nás. Roli hrálo i štěstí. Kdybychom dali v té třinácté vteřině gól my, tak zápas mohl být jiný.
Co na to trenéři? Rozdávali pokuty, zvyšovali hlas, mučili vás u videa?
Video naplánované je, pokuty nehrozí. Je spokojenost s tím, jak hrajeme. Jeden zápas nic neznamená.
Rok 2008 zakončíte jako lídr extraligy. Na tom už se nic změnit nemůže. Jak vám to zní?
Je to příjemné. Překročili jsme bodový plán, to je důležité. V play-off pak nehraje roli, jestli jste šestí či první. Není to o domácím prostředí. Jsme schopni všude vyhrát, ale i prohrát.
Místo šestibrankového přídělu na Slavii jste mohl pomáhat Davosu k výhře na Spengler Cupu proti Karlovým Varům. Nelitujete o to víc, že vás klub nepustil do Švýcarska?
Bylo by to příjemné, ale jsem rád, že chytám tady a že se nám tak daří. Jiné by to bylo, kdybychom byli dvanáctí. To by mě mrzelo. Ale jsme první, je tu pohoda. Vedení mě nepustilo, letos už se asi do Davosu nevrátím. Snad příští rok, když bude trvat zájem a kluby se mezi sebou domluví. Ale s ohledem na finanční krizi tomu moc velkou šanci nedávám.
Poslední letošní soupeř Litvínova bude Znojmo. Co vás čeká?
Zlepšili se, šli nahoru. Budou tady chtít bránit a dát nějaké góly z přesilovek a z brejků. Ale když k tomu přistoupíme jako k zápasům s Plzní či ve Vítkovicích, měli bychom body uhrát. Jde o to, abychom si to srovnali v hlavách.
Přesvědčivě vedete extraligu. Už jste se v kabině probírali, jaké by to bylo vyhrát základní část a zajistit si na příští rok účast v Lize mistrů?
Trochu jsme o tom mluvili. Bylo by to hezké i finančně přínosné pro klub. Na druhé straně hodně náročné.
V letošní formě bychom to zvládli, ale jak budeme vypadat za rok? Podívejte na Budějovice. Loni byly suverénní, letos se trápí. Liga mistrů jim spíš uškodila. Prohry v extralize, příděl v Bratislavě, to je nepříjemné. Takže je to dvojsečné. Vyhrát základní část se ale bránit nebudeme.
