Dostal jste nabídku z Pardubic a přijal ji. Přitom jste říkal, že si chcete odpočinout. I proto jste odmítl další práci v Hradci Králové. Co se změnilo?
Na to je jednoduchá odpověď: jsou to zkrátka Pardubice. Jako hráč jsem tu odehrál spoustu sezon a ke klubu mám blízký vztah. Neměl jsem se o čem rozhodovat.
Potěšila vás nabídka Pardubic?
Trochu mi to vyrazilo dech. Absolutně jsem nečekal, že by se po té štaci v Hradci mohlo cokoliv objevit. Pardubice jsou mou srdeční záležitostí a tenhle klub mě bude zajímat celý život.
Jako trenér nemáte ještě tolik zkušeností. Myslíte, že o vašem angažmá rozhodla hlavně znalost prostředí klubu?
Je to jeden z důvodů, proč po mně asi klub sáhl. Spousta věcí se sice změnila, ale charakter hokeje zůstává stejný od dob, kdy jsem tu hrál. Budu mít jen poradní hlas, takže od klubu není takový risk mě angažovat. Navíc Mojmír Trličík a Ladislav Lubina jsou zkušení borci, o které se dá opřít.
Zanechal jste však komentování.
Byl by to určitě střet zájmů, kdybych komentoval extraligu. Neznamená to však, že s komentováním končím. Může se stát, že se k němu vrátím, dohodli jsme se tak i s Robertem Zárubou.
Končíte s rolí experta po šesti letech. Jak si na to zvykáte?
Stává se, že jsem připravený na zápas, podívám se do mailu, kdy komentuju, a zjistím, že už nekomentuju (úsměv). Jinak jsem na hokeji, takže velká změna nenastala.
Rozhodoval jste se dlouho, jestli vzít nabídku Pardubic, nebo zůstat expertem?
Nebyl důvod se rozhodovat. Trenérská práce je větší riziko než komentování hokeje. Na druhou stranu trénování přináší adrenalin, který v televizi nezažijete: jste vtažený do zápasu, žijete s týmem, to je kouzlo týmových sportů. V televizi to vnímáte s nadhledem.
Je reálné, že byste nadále spolukomentoval mistrovství světa?
Smlouva mi končí 30. dubna, takže ve hře to je. Měl bych o to zájem. Komentovat mistrovství je přínos. Vidíte v akci nejlepší hráče světa, sledujete v praxi nejnovější trendy, které pochytíte.
