Teď spolu s bývalými pardubickými spoluhráči Ladislavem Lubinou a Markem Zadinou posílil Chrudim. I s ní touží zaútočit na přední příčky. Tentokrát však ve druhé lize.
Jak se zrodil váš příchod do Chrudimi?
Hned po sezoně jsem věděl, že v Boleslavi nebudu pokračovat. Dojíždění je nepředstavitelné. Po čtrnácti dnech jsem toho měl plné zuby. Sto kilometrů je sto kilometrů. Zvažoval jsem, že skončím úplně. Pak mi ale zavolal Láďa Lubina, zda nechci jít do Chrudimi. Nabídka se mi zalíbila, kápnul mi do noty. Nebude to tady jen o tom, že se půjdeme sklouznout. To by na nás lidi za chvíli řvali, ať táhneme zpátky do Pardubic. Chceme o něco hrát, což se mi zamlouvá. Chci, aby to za něco stálo a hokejem jsme se bavili my i lidi.
Sice se v týmu potkáte s bývalými spoluhráči a trenérem Fraňkem, ale není pro vás Chrudim trochu cestou do neznáma? Znáte druhou ligu?
Neznám. Ale v Mladé Boleslavi jsem se potkal s řadou kluků, kteří ji hráli. Mají sice třeba problémy s přehledem, přihrávkou nebo zakončením, ale fyzicky jsou na tom lépe než já. A chuť do hokeje mají také velkou. Tím se to smazává. Dneska nejsou velké rozdíly, rozhodují maličkosti. I jdu do soutěže, která je o dva stupně níž než extraliga, rozdíl nejsou dva schody.
Druhá liga samozřejmě svou kvalitu má, ale pro většinu hráčů je to doplněk k zaměstnání...
Samozřejmě u řady kluků je na prvním místě práce. I já mám svoje zaměstnání. Můžu se mu věnovat dopoledne a část odpoledne, trénuje se po večerech. Ale rozhodně soutěž nepodceňuji, je kvalitní. I když určitě trénování nebude tak náročné jako třeba v první lize.
Bude vám 36 let. Berete Chrudim jako místo na dohrání kariéry?
Na konec myslím každý rok (úsměv).
Důkazem je loňská sezona. Dohrál jste ji v Plzni a pak jste skončil.
Ale v říjnu jsem se zbláznil. Boleslav mi zavolala, zda bych jim nepomohl do extraligy. Přes zimu jsem neměl co dělat, tak jsem to zkusil. Musím říct, že bez letní přípravy jsem se do formy dostával až do play-off. Možná to bylo i tím, že základní část nebyla tak zajímavá. Dobrý pocit jsem ze sebe měl až v play-off. A kdybych si nezranil koleno, mohlo to být ještě lepší. Ale hokej mě tam zase začal bavit. To byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem teď nechtěl všechno hodit za hlavu a skončit.
Za Chrudim v minulé sezoně hráli vaši někdejší pardubičtí spoluhráči Libor Barta a Petr Jančařík. Radil jste se s nimi?
Nebyl důvod. Když je tady trenér Karel Franěk, je to pro mě velká záruka. Odehrál jsem pod ním minimálně pět sezon. Dokáže si zjednat respekt i vytvořit zázemí pro mužstvo. Asistenta mu dělá Láďa Lubina, jehož také dobře znám. I on je pro mě zárukou, že to tady bude klapat. Kdyby bylo v Chrudimi něco v nepořádku, Petr Jančařík nebo Libor Barta by tady nebyli. Poznal jsem to na úvodní schůzce mužstva. Za hodinku jsem si dvakrát utíral slzy smíchy. Všechno asi bude v pořádku.
Takže jste hned na začátku poznal, že se v týmu sází především na partu.
V této soutěži to může být jedině o partě. Tady si nikdo nesmí na nic hrát. Hrajeme tady, abychom měli z hokeje dobrý pocit, přivydělali si nějakou korunu a pobavili lidi. A hlavně, abychom nevypadli z kolektivu a prostředí, do kterého chodíme dvacet let. Díky tomu si stále připadám mladý. Víte, co mi nejvíce chybělo, když jsem vloni skončil?
Nevím. Povídejte...
Nemohl jsem ráno přijít do kabiny a říct někomu, že je kretén. On mi to hned dvakrát vrátil a společně jsme se tomu zasmáli (úsměv). Je to možná hloupej příklad, ale je to tak. Tohle mi chybělo. Hokej ani tolik ne. Tělo je bolavé a psychika opotřebovaná. Klidně bych překousl, že už nehraju. Ale chyběl mi kolektiv.
To vás přitáhlo zpět k hokeji a přestupu do Mladé Boleslavi?
Přesně tak. A byl ještě druhý důvod - neměl jsem co dělat. Jedna firma fungovala, druhá byla nastartovaná, třetí jsme zakládali až v lednu. Nic mě nenutilo intenzivně pracovat. Měl jsem spoustu volného času. Chybělo mi, že nemůžu každé ráno přijít mezi dvacet blbounů a dělat toho jednadvacátého (úsměv). Díky tomu jsem se vrátil. Samozřejmě mi chyběl i pohyb. Konečně po deseti letech, kdy jsem hrál se špatným kolenem, jsem se cítil zdravý. Mám ho opravené, je jako nové. Doktor dokonce říká, že je teď pevnější. Proč to hodit v pětatřiceti za hlavu?
Mimochodem, v jakém oboru podnikáte?
Mám obchod s oblečením Replay. Vlastním reklamní obrazovku na třídě Míru v Pardubicích. A naposledy jsme založili firmu na zušlechťování papíru a na laminaci. Děláme i servis pro tiskárny.
To je dost široký záběr...
To je. Vždy jsem byl širokej (úsměv).
A do toho ještě spolukomentujete hokejové přenosy v České televizi. Budete to nadále zvládat? Není vaše televizní kariéra v ohrožení?
Už jsem o tom mluvil s Robertem Zárubou. V televizi by měl být zápas z každého kola extraligy, to znamená třikrát týdně. Termín se určitě najde. Ale televizní kariéra je pro mě jen zpestření.
Budete komentovat i přenosy z mistrovství světa v Lotyšsku?
Ve čtvrtek do Lotyšska letím. Původně jsem měl jet na celý šampionát, ale pak jsem se s Robertem Zárubou dohodl na 12 dnů. Bylo by mi nepříjemné, být tam po celý turnaj. Kluci v Chrudimi by makali a já bych si vykecával držku v televizi. Takhle je to pro všechny stravitelné.
Jak vás poslouchám, připadá mi, že máte rád nové výzvy. Je to pravda?
To jo, to mám rád. Vždycky si něco ohmatám, pak mě to přestane bavit, předám to dál. Kousek si vždy nechám a jdu do něčeho nového. Asi nemám náturu na to, abych zůstal u jednoho oboru nebo u jedné věci. Nebaví mě to. Je to stejné jako hokej. Každý zápas je jiný. Podobně beru i podnikání. Když se něco povede, lezu jinam. Třeba i zbytečně, protože už jsem si v podnikání nabil kokos. A hodně. Přesto mě to stále láká.
