Byl jste hodně nervózní?
Zezačátku tam samozřejmě nějaká nervozita byla. Ale po prvním zákroku to z člověka spadne.
Ve Varech jste hrával. Bral jste tedy zápas prestižně?
Jako že to bylo Šmíd proti Varům? Ne, to určitě ne. Prožil jsem tam hezké roky. Ale zvýšená motivace tam byla.
Hecoval jste se před zápasem s hokejisty soupeře?
To ne. Od té doby, co jsem ve Varech hrál, se tým hodně proměnil. Znám se jen s hráči, kteří tam už jsou delší dobu, například s Kverkou a s juniory. Na jaře jsem byl sice v Karlových Varech měsíc v přípravě, ale nestačil jsem je poznat na ledě.
Kdy jste naposled chytal extraligu?
Zhruba před rokem, protože vloni jsem působil ve Finsku a Švédsku. Ve Varech jsem byl celkem tři sezony. Když to tak spočítám, dohromady jsem odehrál asi 25 celých zápasů. Často jsem jen střídal.
Ale vývoj zápasu proti Karlovým Varům moc příznivý nebyl...
To ne. V první třetině jsme soupeře tlačili, on jednou ujel a byl z toho gól. První střelu zleva jsem chytil, pak padal obránce a já spadnul s ním. Puk prošel pod námi.
Před koncem druhé třetiny šel soupeř v oslabení do vedení 2:1. Jak jste viděl tu branku?
Soupeř šel v naší přesilovce do přečíslení dva na jednoho. Balász napřáhl na golfový úder a já jsem si chvíli myslel, že bude spíš nahrávat. Jenže on vypálil přesně. Kousek mi scházel, betonem jsem puk líznul, ale to puk nezastavilo.
Jenže nakonec jste zápas otočili.
Už když jsem do Liberce šel, věděl jsem, že tým má obrovskou morální sílu, když dokázal vyhrát baráž. Teď se to znova ukazuje. I zápasy, kdy se nám relativně nedaří, dokážeme vůlí přetočit. A taky díky fantastickému publiku.
