„Jsem starší o sedm let, ale rozumíme si maximálně,“ souzní 36letý Miroslav Petružálek se slavnějším sourozencem, bronzovým z mistrovství světa. Dokonce podle něj pojmenoval svého syna. Jen místo hokejové kariéry si zvolil rozhodcovskou.
Váš táta je stále rozhodčí, dělá vedoucího boxu časoměřičů. Proto jste se dal na tuhle dráhu?
Já taky začal s hokejem, ale hrál jsem ho jen do 8. třídy. Už během začátků v žákovských kategoriích mě nebavilo dělat něco navíc. Člověk si uvědomí až v pozdějším věku, že to byla chyba. Teď mě to mrzí, ale dřív jsem na to nemyslel.
Byl jste talent jako bratr?
Zkraje jsem hrál v prvních dvou lajnách, jenže pak přišla lenost. Na hokeji mě tehdy bavilo jen to, že jsem byl v partě dobrých kluků.
Poučil se Jakub z vašich chyb?
Spíš mu docela dost dalo, že už odmalička se mnou a s mými vrstevníky chodil hrát. Vždyť to byli kluci o osm devět let starší než on. A už v 7. třídě mezi námi vynikal.
Letos pomohl Litvínovu k historickému titulu. Jak jste to prožíval?
Stalo se něco neuvěřitelného. Všichni jsme fandili. Nejen kvůli bráchovi, ale kvůli všem. V Litvínově hokejem žije každý. I já patřil k těm, co titul obrečeli. V Třinci na rozhodujícím finále jsem nebyl, zvolili jsme gagarinovskou taktiku. Šli jsme zápas sledovat k taťkovi a zase to vyšlo. Jako když s Dynamem Moskva vyhrál Gagarinův pohár.
Jakub Petružálek: Je reálné, že začnu v LitvínověHokejový útočník Jakub Petružálek stále nekývl žádnému ze zahraničních zájemců, a tak roste naděje, že sezonu odpálí v domovské Vervě. „Možnost, že začnu v Litvínově, je reálná,“ připustil tahoun českých mistrů. „Něco je z Ruska, momentálně je nejaktuálnější Finsko a Švédsko. Ale když to s cizinou nedotáhnu, budu hrát tady a budu šťastný. Až některým týmům začne v sezoně téct do bot, začnou shánět kvalitní hráče.“ Nechce jít ven pod cenou. „A taky v Čechách žiju normální sociální život. Není to jen o tom hrát zápasy, trénovat, jíst, spát. Jen kvůli tomu se mi do Ruska nechce.“ |
Jaké je hlásit bratrovy góly?
V boxu časoměřičů bychom měli být nestranní. Ale všude to funguje, že se v něm alespoň trochu drží palce domácímu týmu. Odhlásil jsem celé play-off, hlas se mi netřásl, člověk už to má zažité. Chvěl se mi spíš při prvním Jakubově zápase po jeho návratu z Ruska. Když lidi vytáhli cedule s jeho číslem 88, bylo to hrozně emotivní. I teď, když si to pustím na webu, mám husinu.
Jak spolu vycházíte?
Máme super vztah. Vím, že to může říct hodně sourozenců, ale tohle je něco nadstandardního. I když brácha vydělává spoustu peněz, na nic si nehraje. A neřeknu to jen já, potvrdí to všichni lidi okolo.
Baví vás i jeho vystoupení na diskotékách v roli dýdžeje?
Určitě. I podle ohlasů lidí to dělá dobře. Měl už vystoupení v Chabarovsku na party hráčů s fanoušky. Den po příjezdu s pohárem z Třince zahrál v litvínovském Attic rock clubu. A několikrát v Mostě.
Kdy jste se rozhodl, že obléknete pruhovaný rozhodcovský dres?
Začal jsem už na střední škole. Ale i tady zapůsobila moje lenost. Nechtělo se mi běhat, do nejvyšší licence jsem se propracoval až v pozdějším věku, v 28 letech. Teď jsem v 1. lize, ne každý se tím může pochlubit. A chtěl bych ještě výš. Extraliga? Myslím, že to je otevřené.
A sníte ještě o dráze profesionálního rozhodčího?
Mám svoji práci, jsem obchodní zástupce. Neříkám, že bych se nechtěl stát profirozhodčím, ale můj věk už na to není. Co si budeme nalhávat, bude mi 37 let, což není ideální, aby to člověk dotáhl na profesionála a na mezinárodní scénu. Trend nejen v hokeji, ale i v rozhodčích je dostat nahoru co nejdřív mladého kluka, který neskončí za dva roky, ale má nějakou budoucnost. Komise rozhodčích s ním pracuje a postupně ho vypiplává, až se propracuje na mistrovství světa.
Jako rozhodčí jste si dal na pár sezon přestávku. Proč?
Pískal jsem 1. ligu, ale výsledky nebyly ideální. Je to o tom, jak nás hodnotí delegáti a kluby. Tudíž z toho vyplynulo, že jsem spadnul do 2. ligy. A s tím jsem nebyl spokojený. Teď už zase 1. ligu řídím tři roky.
Co vás na rozhodování fascinuje?
Člověk je trošku blázen, když chce pískat. Ale v Litvínově je hokej sport číslo 1 a tím, že jsem ho hrál, jsem u něj chtěl zůstat. Aspoň v téhle roli jsem se toho, myslím, zhostil docela dobře. I když je jasné, že v Čechách jsme všichni soudci, takže co člověk, to názor.
Pískal jste někdy i Jakuba?
V žákovských a dorosteneckých kategoriích. Měl to u mě horší než ostatní. V hokejovém prostředí mám kamarády mezi hráči i funkcionáři. Neříkám, že ne. Ale když vlezu na led, snažím se být nestranný.
Byl jste se někdy podívat za bratrem i v zahraničí?
Hokej mám strašně rád, ale extrémně moc času není. Třikrát jsem za ním byl v Rusku, v Americe jednou na skok, ve Finsku vůbec.
Teď zahraniční angažmá vyhlíží. Začne sezonu v Litvínově?
Strašně těžké říct. Čeká na dobrou nabídku. V momentě, kdy podepíše, je otázka dvou dnů, že sbalí kufry a letí. Jeho prioritou je vzhledem k věku doopravdy cizina.
