I o trablech s financováním a o věrnosti fanoušků hovoří prezident klubu Petr Syrovátko v rozhovoru pro MF DNES a Virtuální studio Bílých Tygrů. „Domluvili jsme se s hráči na snížení platu, museli jsme zredukovat i ostatní věci kolem organizace zápasů. Otázka byla jednoduchá: Buď budeme hrát, nebo ne,“ řekl Syrovátko.
Jak moc potíže kolem koronaviru zasáhly ekonomiku libereckého klubu?Ještě nemáme všechno úplně sečtené, ale měli jsme velký výpadek ve výši zhruba 25 milionů korun ze vstupného. Díky produktům, které vytvořil náš marketing, a obrovské solidaritě fanoušků, z nichž asi třetina nechtěla vrátit peníze za permanentky, se nám však část ztráty podařilo umazat. Navíc jsme dostali kompenzaci ve výši dvanáct a půl milionu od Národní sportovní agentury. To nám také pomohlo.
„Uvidíme, jak to ohledně sponzorů bude vypadat do příští sezony. Trochu se toho bojíme.“
Petr Syrovátko
O sponzory jste nepřišli?
Klíčem pro udržení chodu klubu bylo, že s námi zůstalo asi pětadevadesát procent partnerů. Těch, které vidíte ve skyboxech, na ledě či na mantinelech. Někteří trochu zredukovali příspěvky, pár firem se omluvilo, ale celkově je to neuvěřitelné. Abychom jim poděkovali, během sezony jsme se odhodlali k naprosto nestandardnímu kroku, že jsme dali jejich reklamy na hruď dresu místo tygra. Uvidíme, jak to ohledně sponzorů bude vypadat do příští sezony. Trochu se toho bojíme, ale už máme pozitivní přísliby. Spolupráce se přece jen domlouvá líp, když můžete lidi pozvat na finále, což se nám letos opět povedlo.
Museli jste zredukovat rozpočet klubu?
Domluvili jsme se s hráči na snížení platu, které během sezony činilo dvacet procent. Museli jsme zredukovat i ostatní věci kolem organizace zápasů. Šetřilo se na ostraze, propustili jsme lidi z ticketingu. Když v Americe zavřeli haly, sto osmdesát lidi bylo najednou bez práce. U nás to tak drastické nebylo, ale dotklo se nás to také.
Jak hráči na snížení platu reagovali?
Otázka byla jednoduchá: Buď budeme hrát, nebo ne. Samozřejmě nikdo není šťastný, že se mu berou peníze, ale všichni byli šťastní, že se bude hrát hokej a nedopadne to jako 13. března v loňském roce, kdy všechno skončilo a play off už se vůbec nehrálo. Vloni jsme měli vynikající mančaft a můžeme si právem myslet, že nám tehdy covid ukradl titul. Měli jsme v brance vynikajícího Hrachovinu, stabilní obranu v čele s Láďou Šmídem a v útoku Birnera s Hudáčkem. Ale to je minulost.
Jak jste prožíval divnou sezonu bez diváků? Neobával jste se, že se nakonec ani nemusí dohrát?
Jsem strašně rád, že se sezona nakonec odehrála, i když v jakémsi poloprovozu. Nedovedu říct, co by se dělo, kdyby ani tohle nemohlo být. Hrát bez diváků pro nás bylo nejdřív nepředstavitelné, přesto jsme do toho šli a postupně se našlo nějaké řešení, jak to může vypadat. Když se v říjnu soutěže zastavily, přece jen už jsme o viru měli víc informací a věřil jsem, že se to časem uklidní. Většina hokejových týmů už navíc byla promořená, extraligou prošly dvě vlny nákazy, které postihly devadesát procent hráčů. Sezona se naštěstí dohrála a v dubnu už jsem nezaznamenal jediný případ nové nákazy u našich hráčů. Samozřejmě jsem nečekal, že se epidemie celospolečensky rozroste do takových čísel, ale nejsem vůbec kompetentní k tomu hodnotit, proč se to stalo a kdo za to může.
 |
Omezení se nedotkla jen vrcholového hokeje, ale především mládežníků, kteří už od října nestáli na bruslích. Jak moc velký je to problém?
Je to taková malá vražda na našem novém pokolení. Nejde samozřejmě jen o hokej, ale i o další sporty. Já sám to vidím i na vlastních vnoučatech – že nemají pohyb, partu kamarádů a doma musí koukat na počítač, aby byli v online spojení se školou. Pro mě není úplně pochopitelné, že jsou opatření tak striktní. Doufám, že se v dohledné době otevřou i vnitřní sportoviště. Jestli nám to v půlce května dovolí, okamžitě v Liberci pustíme led a začneme vracet dětem to, o co přišly. Budeme v nich chtít znovu probudit lásku ke sportu a chuť být v kolektivu. Tohle se ztratilo a žádné cvičení na podlaze to nikdy nenahradí.
Věříte, že příští ročník extraligy odstartuje v září opět před halami plnými diváků?
Je to moje velké přání. Jsme připravení splnit požadavky pro chod arén, které budou třeba. Hrát pro prázdnou halu není ono. Fanoušek je klíčem, díky němuž vznikají sportovní emoce. Uplynulá sezona nám ukázala, že korona nepomohla televizní sledovanosti hokeje, a to ani v NHL. Když nedostaneme lidi na hokej, automaticky to neznamená, že si všichni pustí televizi, a náš sport se tak dostává trošku na okraj. Čím víc lidí uvidí hokej naživo, tím větší zájem inspirují u ostatních.
Před několika dny skončila sezona, ve které jste potřetí během pěti let získali stříbrné medaile. Berete to jako jednoznačný úspěch, nebo převažuje zklamání, že nemáte titul?
K úplné spokojenosti nám chyběl poslední vítězný zápas. To je jediné, co se nám v sezoně nepodařilo. Jsem ale nesmírně spokojený a pyšný na odvedenou práci. V klubu se na našem výsledku snažíme hledat jen pozitiva, a tak říkáme, že jsme mistři Čech, protože Sparta skončila až za námi. Ale vážně: na začátku sezony bylo čtrnáct týmů a do finále se dostanou jen dva. Pro nás to bylo čtvrté finále za šest let, čtyřikrát jsme vyhráli základní část extraligy. Od roku 2015 byl ve finále extraligy Třinec nebo Liberec, což jasně ukazuje, které organizace poslednímu období vládnou.
