„Stráča byl dnes strašně rychlý, nezastavitelný. Při mém vyrovnávacím gólu mi odvezl dva beky i gólmana, já jen dojel před branku a puk dorazil,“ děkoval pak spoluhráči ze čtvrté formace Jan Eberle.
Petře, bylo čekání na třetí gól v sezoně už hodně dlouhé?
Každý je rád, když se trefí. A když jsem jel sám na brankáře, říkal jsem si, že už by bylo dobré dát gól. Ale i kdyby se to nepovedlo, Honza Eberle tam dnes za mnou vždycky zkušeně číhal a připsal by si určitě hattrick.
S gólmanem Janusem jste se dostal hned v první třetině do křížku, když jste ho atakoval v brankovišti. Bylo to zbytečné?
Rozhodně v tom nebyl úmysl. Byl jsem rozjetý, snažil se dát gól a když do mě jejich obránce najel, neměl jsem šanci to vybrat. Jsem rád, že jsme se ani jeden nezranili, protože to byla docela velká rána.
Vaše formace s Eberlem a Kodýtkem zařídila tři branky ze čtyř. I kouč Čihák vás hodně chválil...
Myslím, že jsme si sedli od prvního dne. Vyhovíme si, dobře se navzájem čteme, máme dobrý pohyb a všichni tři dobře bruslíme. Pak je vlastně jedno, proti komu hrajeme, dokážeme každého soupeře dostat pod tlak. Jsem za to rád.
Bojujete i o to, abyste se v týmové hierarchii posunuli výš?
Když jsme nedávno v Lize mistrů nastoupili jako první lajna, říkali jsme si, že už bylo na čase (smích). Ale vážně. I trenéři nám zdůrazňují, že máme čtyři vyrovnané formace a každá umí zápas rozhodnout.
Hned od druhé minuty jste prohrávali. Bylo to pak hlavně o trpělivosti a víře, že to otočíte?
Asi ano. Říkal jsem si, aby to nebylo jako se Spartou či Pardubicemi, kdy jsme spoustu šancí nevyužili a přišli o pár bodů. Ale cítili jsme, že hrajeme dobře a že to je jen otázka kvalitního zakončení.
