Před pár dny oslavil osmadvacáté narozeniny, což není pro hokejového obránce žádný věk. Nicméně pelhřimovský rodák Petr Šidlík, který letošní extraligovou sezonu začal v dresu Mladé Boleslavi, dospěl k závěru, že už dál nechce být součástí hokejového kolotoče plného tréninků a zápasů.
„Už předtím jsme se doma bavili, že ve vzduchu visí nějaká změna, že mě Boleslav asi pošle jinam. A řekli jsme si, že pokud by ona výměna měla být pro nás horší, skončím. Což se nakonec stalo,“ uvedl bývalý hráč Jihlavy, Chomutova, Vítkovic či Hradce Králové.
Co vám na výměně do Zlína nejvíc vadilo, přesun na druhou stranu republiky?
Se stěhováním musí počítat každý hokejista, v tomhle případě ale hrálo hlavní roli něco jiného. Reálně totiž hrozí, že Zlín spadne do první ligy. A mně bylo řečeno, že v tom případě bych nemusel dosáhnout na peníze, které mám ve smlouvě.
Petr Šidlík* Narodil se 18. ledna 1994 v Pelhřimově, ovšem hokejově vyrůstal v Jihlavě. * Za prvoligový A-tým Dukly si zahrál poprvé už v 16 letech. * Hned v následující sezoně vyrazil do Kanady, kde oblékal dres Victoriaville Tigres. * Prošel všemi mládežnickými reprezentacemi. * Po třech sezonách v QMJHL se vrátil na český led, kde postupně působil v Jihlavě, Karlových Varech, Chomutově, Vítkovicích, Hradci Králové a Mladé Boleslavi. * Letos si zahrál tři zápasy za prvoligové Ústí nad Labem, ovšem před pár dny ho Mladá Boleslav vyměnila do Zlína. Tam už ale nenastoupil, ukončil kariéru. |
Na což jste reagoval oznámením o konci kariéry...
Oni pak sice tvrdili, že by to tak nemuselo být, ale mně to opravdu řekli. Nechtěl jsem vystavovat rodinu nějaké finanční tísni.
Každopádně vaše rozhodnut přišlo jako blesk z čistého nebe. Jste takhle razantní v rozhodování i v běžném životě?
Je pravda, že to vypadá jako rozhodnutí z minuty na minutu, ale tak to není. Poprvé jsem o konci přemýšlel už tenkrát, když jsem odcházel z Jihlavy do Vítkovic a musel se vykoupit.
Tehdy jste to ovšem neudělal, naopak, vzal jste si úvěr a pokračoval. Našel jste smysl v tom, hrát hokej dál...
Ano, tenkrát jsem tomu ještě věřil. Jinak bych do toho taky nedával tolik peněz.
Nelitujete tudíž svého předchozího rozhodnutí? Mohl jste si za úvěr pořídit například vlastní bydlení...
To je pravda, ale přestože to nakonec nevyšlo a já pořád ještě půjčku splácím, svého kroku nelituju.
Mimochodem: před pár dny, když jste oznámil konec kariéry, se znovu objevilo také prohlášení Dukly Jihlava, že klub od vás žádné peníze nedostal...
Jasný, to ať si pan Ščerban (jednatel jihlavského klubu) říká, co chce. My to máme všechno podložené fakturami. Akorát to bylo tak, že já musel poslat peníze Vítkovicím, aby ty je pak poslaly Jihlavě. Nemám důvod si vymýšlet.
Prozradíte, jak dlouho ještě budete úvěr splácet?
Vzhledem k tomu, že příjmy mi teď klesnou, tak se to asi ještě prodlouží. Ale uvidíme. Nastává jiná etapa a nikdo neví, co mi život bez hokeje přinese. Třeba nastartuju docela jinou kariéru.
A už máte vybráno, čemu byste se chtěl věnovat?
Ucházím se o jednu práci, která se mi naskytla, tak uvidíme.
Chápu, že konkrétní asi nebudete, když ještě není rozhodnuto. Nicméně prozradíte aspoň oblast, v níž byste se měl ukázat?
Řekněme, že v bankovnictví.
Řada bývalých hokejistů, alespoň tady v Jihlavě, se dala po hokeji na dráhu pojišťovacího agenta či finančního poradce...
Já určitě ne. Nemám totiž rád přesvědčování lidí a shánění nových klientů. Každopádně o ekonomiku se zajímám.
Hokejově jste na úplný vrchol nedosáhl, ale třeba z vás jednou bude ministr financí...
(směje se) Do politiky bych nešel.
Tak ředitel banky?
To jo, to by bylo lepší. (usmívá se)
Vím, že jste z hokejového kolotoče seskočil teprve před pár dny, ale nechybí vám už onen rytmus zápasů a tréninků?
Ne! Jediné, co mi chybí, je kabina a kluci, se kterými jsem se vídal. A hokej celkově? Třeba se mi jednou opravdu zasteskne.
Takže jste si nechal alespoň trochu otevřená vrátka?
Ne, momentálně jsem rozhodnutý. Jak už jsem říkal, sice se může zdát, že jsem se unáhlil, ale není to tak. Prostě vím, že do profesionální sféry už se nevrátím. Ovšem pokud mi někdo zavolá v osm večer a řekne: hele, pojď si s námi zahrát jen tak, tomu se nebráním.
Jinými slovy, hrát už budete jenom na žízeň?
(směje se) Přesně tak, na žízeň.
Pojďme se ještě na chvilku ohlédnout za vaší kariérou. Změnil byste na ni zpětně něco?
Jedině to, že bych v Kanadě zůstal o jeden rok déle. A ta možnost tady byla, chtělo mě hned několik týmů v QMJHL. Ty tři sezony, co jsem hrál za Victoriaville, byly nejlepší v mém hokejovém životě.
Proč jste se tedy vracel?
Už bych musel hrát na výjimku. Navíc můj tehdejší agent mi doporučil, abych se raději vrátil do Česka a začal si dělat jméno v chlapech.
Máte mu to za zlé?
Vůbec ne. Je pravda, že on radil, ale rozhodnout jsem se musel sám.
Po návratu jste pak vystřídal hned několik klubů a konce v nich nebyly vždy příjemné. O Jihlavě už jsme mluvili, ale problémy se objevily i v Hradci Králové a teď v Boleslavi. Nejste vy tak trochu potížista?
(směje se) Nevím, je pravda, že tyhle věci asi přitahuju. Ale nebylo to tak vždycky, do mých 20 let mi naopak v hokeji všechno vycházelo. Začal jsem hrát v šestnácti letech v Dukle s hráči, jako byl Olda Bakus a další. To jsem si opravdu hokej moc užíval. Stejně jako potom v Kanadě. A najednou se to zlomilo.
Možná vás někdo proklel?
(usmívá se) Třeba jo. Nicméně ničeho nelituju. Člověk si má projít špatným i dobrým obdobím.
Martin Zaťovič nahání Petra Šidlíka.
Nepřemýšlel jste někdy v souvislosti s budoucností třeba o trenérském řemeslu?
Ne. Jako trenéra si sám sebe neumím představit, neměl bych asi nervy začínat u dětí. Vím, co jsme se kdysi navyváděli my. (směje se) Ale kdo ví, třeba se ještě někdy nějakou formou k hokeji vrátím.
Možná, že až jednou budete mít synka, změníte názor...
Když ho hokej chytne, proč ne, ale mně by se víc líbilo, kdyby moje děti dělaly hudbu. Po mně na ni ale vlohy mít nebudou. (směje se)
Zmínila jsem sice synka, ale vy zatím máte jen dcerku Adélku. Což ovšem neznamená, že by také nemohla hrát hokej...
Přesně tak. Ale je jí teprve sedm měsíců, uvidíme, co si vybere. Každopádně nikam ji tlačit nebudu.
