Svoji předchozí rekordní šňůru z roku 2005 pak natáhl 37letý mazák po nedělním utkání v Brně už o 15 duelů. "Je to o zdraví a umění se přizpůsobit vývoji hokeje," vysvětluje Leška svoji sportovní dlouhověkost. "Když je člověk zraněný a něco ho trápí, tak ho přejde chuť do hokeje. Tohle se mi zatím až na zlomený kotník naštěstí vyhýbalo."
Býval jste zdravý i jako dítě?
Co se pamatuji, tak jsem moc nestonal.
Pomáhá vám i váš herní styl založený na technice a předvídavosti?
Je pravda, že se tolik nenadřu, ale zase nejsem takový bruslař jako třeba Ton. To je také starší hráč, ale pořád bruslí perfektně. Každý má jiný styl.
Váš spoluhráč Melenovský hrál kdysi se zlomeným žebrem. Jak často jste nastupoval se sebezapřením?
Byly takové zápasy. Někdo si dá raději týden odpočinek, druhý klidně nastoupí. Je to individuální.
Musíte se někdy přemlouvat, abyste ráno den po venkovním zápase vstal a šel na trénink?
Zatím to na mě nepřišlo. Opotřebování se projeví později. Teď když je tělo v zápřahu, svaly fungují a nějak to drží. Uvidíme, co řekne tělo v padesáti.
Obránce Chris Chelios hrál NHL ještě v 48 letech...
Tak toho určitě nepřekonám.
Pokud na vás Zlín uplatní opci, můžete podle nové smlouvy hrát extraligu až do roku 2017. Dokážete si to představit?
Jsem rád, že mám na další dva roky jistotu. Pak mi budeme 39, a jestli budu pokračovat, bude záležet na zdraví a chuti.
Letošní sezona je vaše sedmnáctá ve Zlíně. Proč vás to nikdy moc netáhlo pryč?
Můj vztah ke Zlínu je očividný. Je pro mě jasná jednička. Odchody byly z nějakého důvodu a vždycky jsem se rád vracel. Nikdy jsme se nerozcházeli ve zlém. Podali jsme si ruce a řekli si, že dveře jsou otevřené.
Vybavíte si ještě svůj premiérový zápas v extralize?
Nedávno jsem viděl fotku. Myslím, že jsme hráli se Slavií Praha a v útoku se mnou byl jako další mladý Zdeňa Sedlák. Ale je to bez záruky.
Jaká je vaše ideální pětka?
Dvě jména jsou jasná - Larry (Martin Hamrlík) a Jarda (Jaroslav Balaštík). Dobře se mi také hrálo s Pivkem nebo Tomkem. Ale další dvě jména bych nechal stejně jako post brankáře otevřené.
Martinu Hamrlíkovi schází k tisícovce zápasů v extralize 56, jenže prý chce po sezoně končit. Snažíte se ho přesvědčit, ať ještě pokračuje?
Larry říká, že kdyby se mu počítali zápasy v Americe, tak by jich měl 1 500. Ale myslím, že poslední slovo padne po sezoně. Záleží, jestli ho bude hokej naplňovat. V těch letech to není jednoduché, na extraligu ale určitě ještě má.
Nebude vám chybět v kabině jeho dobrá nálada a průpovídky?
Pokud se na to budeme dívat takhle, tak může hrát hokej až do smrti. Nebo z něho uděláme placeného baviče. (úsměv) Nevím, co má v plánu. Třeba dostane nějakou nabídku z klubu.
Jste teprve čtvrtým hokejistou, který dosáhl na hranici 1 000 utkání v extralize. Co to pro vás znamená?
Těší mě to. Je to něco jiného než 800. nebo 900. zápas. To člověk tak nebere. Hokej se ale nehraje pro zápasy. Za pět let se bude vzpomínat, kdo získal v roce 2013 titul, a ne že Leška odehrál 1 000. zápas. Taťka je na to hrdější než já. Možná s odstupem času si toho budu vážit více.
Je pro vás cennější, že máte z aktivních hráčů extraligy nejvíce kanadských bodů?
V každém zápase se týmu snažím pomoci. Připravit šanci, přihrát na gól nebo ho dát, je moje úloha. To mi dělá radost. A díky tomu se dostávám v kanadském bodování nahoru. Ale nedívám se na to, že musím udělat 900 bodů. Na tisícovku se určitě nedostanu.
Jak hodnotíte letošní sezonu?
Jde podle našich představ. Zatím jsme neměli větší krizi. Jsme rádi, že nejsou nervy a tlaky od sponzorů jako loni. Nejdůležitější část je ale teprve před námi. Máme na úspěch, play-off však rozhoduje momentální forma a štěstí. Kéž by to vyšlo.
