Jde dát takové sezoně jiný přívlastek než životní?
Asi ne. Byla to další sezona, ve které jsem se chtěl zlepšit. Nastavil jsem si priority, ať už je to strava, příprava na zápasy, nebo další detaily. A i díky nim jsem se snažil jít dál. Získal jsem hodně zkušeností a z takové sezony mohu čerpat dál.
Nebylo to jako celek možná až nad očekávání?
Chtěl jsem mít stabilní výkonnost, abych pravidelně pomáhal týmu v každém zápase. Nedával jsem si žádné konkrétní cíle. Když sbíráte body do týmové tabulky, tak ty se vám na konci sezony sčítají.
A sečetlo se to nejen v extralize, ale nakonec i pro nominaci na mistrovství světa.
Taková možnost se neodmítá. Tak se to dělá, že berou mladšího brankáře jako trojku. Pořád jste s týmem, součást mistrovství. Když si oblékáte dres národního týmu, tak je to skvělý pocit. A je jedno, jestli je to jenom na trénink. Tam si uvědomíte, že jste se jako malý kluk koukal na mistrovství jen v televizi – a teď na něm přímo jste. Slyšet hymnu po vítězném zápase, to je opravdu krásné. Byl to zážitek a ověřil jsem si, že některé věci fungují, ale na jiných ještě musím zapracovat.
S Velkou Británií a Slovenskem jste byl na střídačce jako druhý brankář. Jak jste si užil zápasy přímo u ledu?
Je to skvělé a zase něco jiného. Stojíte proti druhému týmu na mistrovství světa, vnímáte všechno – komunikaci rozhodčích, mezi hráči. Pociťujete i tlak, dolehne to na vás. Dokud to někdo nezažije, tak je to těžké popsat. Jsme profesionálové, tlak musíme umět zvládat. Ale na samotném turnaji si to uvědomíte nejvíc.
Nedoufal jste, že alespoň nějakou šanci v utkání dostanete?
Chytat chce každý, to je jasné. Ale role byly jasně rozdané. Kdybych ji nepřijal, tak jsem vůbec nemusel jet. Jsem vděčný za to, že jsem v Rize vůbec mohl být. I tréninky s tak skvělými hráči jsou pro mě hodně přínosné. Mohl jsem se učit – a takovou zkušenost mi už nikdy nikdo nesebere.
Jsem vděčný za to, že jsem v Rize vůbec mohl být. I tréninky s tak skvělými hráči jsou pro mě hodně přínosné.
Česká reprezentace hrála už od zápasu se Švédskem v základní skupině pod hrozbou, že případný neúspěch může tým stát účast ve čtvrtfinále. Mohla to být výhoda v boji o semifinále s Finskem?
Těžko říct. Každopádně pro mě to bylo těžké. Sedíte na tribuně, nic s tím udělat nemůžete, jen fandit. Pak přijdete do kabiny a vaše role je kluky podpořit, když nehrajete. O to jsme se snažili. Byli jsme zklamaní, udělali jsme pro to všechno.
Ještě před šampionátem jste pomohl k výhře v přípravě nad Slovenskem 2:1. To byla ideální premiéra v seniorském národním týmu, ne?
To ano. Odmala jsem snil o tom, že si obleču dres národního týmu. A najednou za vámi přijde trenér s tím, že jdete chytat. A hrajete za celý národ, za každého, kdo má českou občanku. Byl jsem trochu nervózní, ale užil jsem si to a splnil jsem si sen. Na druhou stranu se z toho nesmí dělat velká věda, je třeba stále pracovat.
Postupně se vracíme ke klubové sezoně. S Libercem jste dokráčeli až do finále. Berete stříbro s odstupem času?
Když přijedu k rodičům a vejdu do obýváků, kde si schovávám různé předměty na památku, a vidím společnou fotku se stříbrnými medailemi, tak jsem hrdý. Neuvěřil bych někomu, kdo by mi před sezonou řekl, že se utkáme s Třincem ve finále. Bylo to skvělé a zvládli jsme to výborně, přestože hlavní favorité byli jiní.
 |
Nejlepší sérii play off nabídl souboj Liberce se Spartou, kdy Pražané smazali váš náskok 3:0 na zápasy, abyste pak ovládli závěrečný sedmý duel.
Klobouk dolů před Spartou, jak se dokázala zvednout ze stavu 0:3. Byla to reklama na český hokej. Tu super sérii jsem si užil. Psychicky to bylo hodně těžké, ale snažil jsem se to tolik nevnímat. Seděl jsem na hotelu před sedmým zápasem, poslouchal písničky, zhodnotil jsem si, jak to je. Řekl jsem si, že se není čeho bát, a šel do toho s čistou hlavou. Nakonec jsme vyhráli 2:1 a já byl tak vtažený do zápasu, že jsem po utkání ani nevěděl, že už je konec. Až na mě Ronald Knot naskočil a křičel, že jsme ve finále. Pak jsem uvěřil.
Ovládl jste prakticky všechny individuální brankářské statistiky v extralize. Jak vysoko řadíte ocenění gólmana sezony?
Určitě vysoko, cením si ho moc. Ale já bych to nevyhrál, nebýt mých spoluhráčů. Je to ocenění celého našeho týmu.
Extrémně úspěšná sezona byla pro vás i velmi náročná. Jak ji vstřebáváte?
Byl jsem pár dní doma, celá sezona byla oproti běžnému rozpisu posunutá. Řešil jsem různé soukromé věci. Pak jsem jel za přítelkyní na Slovensko, užili jsme si wellness a oslavili její úspěšné státnice. Od poloviny června jsem u Dominika Kodrase a začali jsme letní přípravu. Budu se chystat individuálně asi šest týdnů, než půjdeme na led. Jsem rád, že to takhle mám. I díky tomu jsem to loni zvládl.
V Liberci budete pokračovat?
Ano, mám tam platnou smlouvu.
Laťku teď máte nastavenou víc než vysoko. Co plánujete v příští sezoně?
Cíle si každý nastavuje sám a každý chce sám sebe překonávat. Myslím, že nejlepší přístup je, když se dnes snažíte být lepší než ten minulý den. Sezona může přinést cokoli, budu se snažit jít zápas od zápasu a být znovu lepší.
