„Vím jen to, že v Liberci už nebudu pokračovat. Zbytek si zatím nechám pro sebe, jsou to čisté spekulace, a u Tygrů mi navíc ještě ani neskončila smlouva,“ říká dosavadní opora hokejistů Liberce, kteří ve čtvrtfinále play off extraligy ztroskotali na Hradci Králové. Pokud by skutečně zamířil do Rögle, šel by ve stopách svého libereckého předchůdce Romana Willa.
Proč v Liberci končíte?
Je to o mém celkovém hokejovém vývoji. Říkali jsme si, že Liberec je super přestupní stanice. Samozřejmě jsem chtěl udělat nějaký týmový úspěch, ale pak se posunout dál. A když ta možnost je, asi bych si vyčítal, kdybych nezkusil něco nového. V práci se taky chcete časem posunout.
S Libercem jste letos vypadl ve čtvrtfinále, navíc jste ho kvůli zranění ani nedochytal. Je to pro vás hořké loučení?
Takové hořkosladké. Chcete udělat týmový úspěch, protože to je na hokeji to nejlepší, sdílet radost a emoce s ostatními. Hořké to je v tom, že to dopadlo takhle, ale sladké v tom, že tady byl nastavený nějaký vývoj. Když jsem do Liberce přicházel, řekli jsme si, co se ode mě čeká a na čem budeme tři roky pracovat. Chtěl jsem hlavně podávat konzistentní výkony. A když se na to podívám zpětně, myslím si, že se to splnilo. Co jsem chtěl týmu předat, to jsem předal.
Můžete už prozradit, proč jste v posledních dvou zápasech s Hradcem chyběl?
Při jednom zákroku jsem si natrhl tříslo. To by za normálních okolností znamenalo tři týdny pauzu, ale já jsem řekl, že bych rád pomohl týmu jako dvojka, a kdyby nastal nějaký problém, že bych naskočil na led. Věděl jsem ale, že stoprocentní výkon podat nemůžu. I tréninky vypadaly tak, že jsem jen stál a šetřil bolavé místo. Škoda, že se to stalo takhle ke konci sezony.
Když jste se zranil, hned jste věděl, že je zle?
Ano, v první chvíli jsem se nemohl ani zvednout. Ale chtěl jsem zápas dochytat. Bylo asi deset minut do konce, stav 1:1. Kdyby se to stalo ve druhé třetině, možná bych se nechal vystřídat. Takhle jsem to riskl a naštěstí jsem si to neutrhl úplně.
Myslíte si, že Hradec byl ve čtvrtfinále nad síly Liberce?
To si nemyslím. Řekl bych, že jsme měli na víc. Alespoň na to, abychom natáhli sérii na víc zápasů, ale rozhodují malé detaily. A Hradec hrál výborně, klobouk dolů před nimi. Ale i před námi, protože jsme se mu i přes náročnou sérii s Plzní v předkole dokázali postavit v agresivitě i síle.
Co máte po skončení sezony v plánu?
První cíl je dát se zdravotně dohromady, abych mohl zase trénovat. Nejsem typ, který by vydržel sedět doma. Určitě se chci podívat za rodinou a udělat si hezké dny s přítelkyní, možná vyrazit na nějaký pobyt. Dám si volno a pak uvidíme.
A jak se budete ohlížet za svým působením v Liberci?
Přišel jsem sem ve dvaadvaceti letech a hned jsem do toho naskočil rovnýma nohama. Liberci patří velký dík za to, že mi od začátku věřil. Doufám, že jsem mu to splatil. Dalo mi to hodně z hokejové i lidské stránky, ale nemůžu říct špatné slovo ani na Budějovice a Třinec, kde jsem působil předtím. Každý z týmů, kde jsem byl delší dobu, mi dal obrovské zkušenosti.