Návrat do české extraligy byl na spadnutí již delší dobu. K překvapení fanoušků Dynama však jejich klubu vyfoukl bývalého kapitána největší rival. „Nabídky byly z obou stran, jenže v té době hrály Pardubice baráž. Nemohl jsem čekat,“ vysvětluje své rozhodnutí Koukal. Hradec s ním jednal na dobré úrovni, čtyřiatřicetiletý útočník tak nechtěl dlouho váhat a přijít o možnost hrát téměř doma.
„Šance, že na tak malém prostoru budou dva extraligové kluby, není moc velká. Nechtěl jsem dojíždět daleko, hlavně kvůli rodině.“ I Tomáš Rolinek, který hrál dva roky ve Spartě, potvrdil bývalému parťákovi z Pardubic a zároveň sousedovi, že dojíždění ze vzdáleného domova není pohodlné.
Konec v Rusku se vyvinul poněkud nečekaně. Do Jekatěrinburgu, kde Koukal poslední dvě sezony působil také s brankářem Jakubem Kovářem, přišel v průběhu uplynulého ročníku bývalý reprezentační trenér Vladimir Krikunov. Ten po nevýrazné sezoně rozhodl, že upřednostní ruské hráče a hrstku cizinců, mezi nimiž český forvard nefiguroval. „Manažer na to měl jiný názor a záležet na něm, asi bych zůstal. Ale trenér rozhodl jinak a bylo hotovo.“
V miliónové soutěži nechtěl Koukal zůstávat za každou cenu. „Těch týmů, kam bych teoreticky mohl zamířit, už nebylo tolik. V KHL je totiž velký rozdíl mezi silnými a slabými celky. A když si mě dosud nevybralo žádné z top deseti mužstev, pochybuju, že to ještě udělají.“ Kvůli markantním rozdílům mezi špičkou a zbytkem ligy tak Koukala mrzí promarněná šance s helsinským Jokeritem. V silném finském mužstvu cítil šanci na úspěch, myšlenky na triumf ale v roce 2015 utnul ve druhém kole play-off moskevský CSKA.
V šest ráno postel, pak rovnou zápas
Po štaci v Jokeritu přišla nabídka právě z Jekatěrinburgu, kde se dostalo Koukalovi nečekané cti mít na dresu kapitánské céčko. V průběhu další sezony byl ale zodpovědnosti zbaven ve prospěch Alexeje Michnova, mimo jiné i z důvodu komunikace. „Člověk musí často řešit věci v kabině. Já se sice rusky domluvím, ale žádná velká sláva to pochopitelně není. Takže jsem se z toho docela rád vyvázal, i když zprvu jsem z toho měl samozřejmě radost.“
Koukal odešel na zkušenou do Kontinentální ligy v roce 2012. Poté, co s Pardubicemi zvedl jako kapitán nad hlavu již svůj třetí mistrovský pohár. Upsal se Něftěchimiku Nižněkamsk, po dvou letech následovala roční štace v Jokeritu a další dva roky v Jekatěrinburgu. Jak hodnotí bývalá působiště? „Nižněkamsk byl pro život celkově slabší. Helsinky byly naopak fantastické, i pro dceru. A Jekatěrinburg? Krásné město, milion a půl obyvatel. Ale já byl všude kvůli hokeji, takže to pro mě byly vedlejší záležitosti.“
Z čeho však mistr světa z roku 2010 nadšený nebyl, jsou časové rozdíly mezi městy v širé Rusi. A ještě dál. V čínském Kunlunu působili Martin Bakoš a Tomáš Marcinko, jehož znal Koukal z pardubické šatny. V Číně ale bylo těžké se setkat. „Byli jsme nastavení na jekatěrinburský čas, takže jsme chodili spát třeba v 5 nebo 6 ráno. To se pak ani nechodí na rozbruslení, ale rovnou na zápas. Setkání s krajany tak bylo téměř nemožné.“
S kým se ale potkat stačil, byl český rozhodčí Antonín Jeřábek, který v KHL odřídil už třetí sezonu. „Byl jsem rád, když nás pískal. Ať si každý říká, co chce, dělá to dobře. Pokaždé jsme pokecali, byli jsme také s ním a dalšími českými kluky na večeři.“
Daleké angažmá však bylo nepraktické z rodinného hlediska. Koukalova sedmiletá dcerka začala před rokem chodit do školy, a tak se návštěvy během sezony musely značně omezit. „Teď už jsou ale holky rády, že jsem se vrátil do Čech,“ říká spokojeně. Na ruskou anabázi vzpomíná v dobrém. „Jsem rád, že jsem poznal zemi, i za těch pět sezon v KHL. Vždyť komu se to podaří.“
Pardubický „Hradečák“
Nyní už ho čekají zápasy v hradeckém klubu, s nímž podepsal tříletý kontrakt. Velice pikantní pak budou souboje s Pardubicemi, v nichž Koukal strávil 11 sezon. „Pardubicím jsem vždy fandil i na dálku a budu v tom pokračovat. Ale teď jsem prostě Hradečák...“
Přípravu týmu zpestří srpnový Mountfield Cup, jehož se letos zúčastní také reprezentace Jižní Korey. Její branku hájí naturalizovaný Kanaďan Matt Dalton, s nímž se Koukal potkal v Nižněkamsku. „Jsem na ně zvědavý. Vybojovali divizi A, takže není pochyb o tom, že hokej hrát umějí. Doufám, že se s Mattem potkáme a prohodíme pár slov.“
Od národního týmu si dal v minulé sezoně rodák ze Žďáru nad Sázavou pauzu, návrat na mezinárodní scénu je ale pro něj další motivací. I vzhledem k neúčasti zámořských hráčů na olympiádě v Koreji. „Je to výzva. Kdo ví, třeba když bude dobrá sezona... i když na takovou úroveň by musela být přímo excelentní. Protože si pořád myslím, že máme spousty výborných hokejistů. Ale teď se soustředím jen na Hradec, až během sezony se ukáže víc.“
Na mistrovství světa reprezentoval doposud pětkrát, z kritických hlasů po letošním šampionátu proto rozhozený není. „Je jasné, že se musí dostavit kritika, když šampionát nedopadl moc dobře. Ale v případě vítězství by se ten samý systém naopak začal vychvalovat. Každý na všem dokáže najít mouchy. Ale v tom, jak je to teď nastavené, nevidím nějaký extrémní problém. Tudy se to teď prostě ubírá. Doby, kdy byl na střídačce jeden trenér a zbytek jen do počtu, už jsou pryč.“
