„Bylo to krásných devět let. Během té doby se liberecká vitrína zaplnila poháry. Teď už je na další generaci, aby pokračovala v práci, která se tu nastavila,“ říká Petr Jelínek, který v posledním zápase s tygrem na hrudi vstřelil Hradci dva góly. „Jsem rád, že jsem ukázal, že ještě nepatřím do šrotu. Pokud by to ale měl být ten úplně poslední zápas, tak si myslím, že můžu odejít se vztyčenou hlavou.“
Za Liberec odehrál celkem 553 utkání, v nichž nasbíral 254 kanadských bodů za 121 gólů a 133 asistencí. V počtu získaných bodů mu v klubových tabulkách patří páté místo, mezi střelci je dokonce třetí.
Už víte, jak bude vypadat vaše hokejová budoucnost?
Zatím ne. Ještě rok nebo dva bych rád pokračoval v kariéře a čekám na nějakou nabídku. Moje štace u Tygrů končí, ale určitě nekončí možnost dalšího pokračování v klubu.
V play off proti Hradci se vám osobně dařilo, dal jste celkem čtyři góly. Jak moc vás mrzí, že nebudete u Tygrů pokračovat?
Asi úplně nejde o to, jestli jsem měl dobré poslední zápasy, ale o to, kam se hokej i klub v poslední době ubírá. Nemládnu a už je potřeba tým trošku oživit. Myslím, že mám pořád co nabídnout, ale už se to neslučuje s koncepcí Liberce.
Žádná naděje na pokračování v jeho dresu nebyla?
Já už jsem byl s vedením klubu dohodnutý. Už asi měsíc a půl jsem věděl, jak to bude.
Odcházím se vztyčenou hlavou, řekl loučící se Augusta. Nahradí ho Pešán? |
Kde chcete v kariéře pokračovat? V Česku, nebo v zahraničí?
Když mi zavolá někdo z NHL, tak proč ne v zahraničí? (Směje se) Ale vážně. Hrozně záleží na nabídce. Mám rodinu, dva malé kluky a nabídka, která přijde, by musela dávat smysl hokejově i z jiných stran. Ale teď je to ještě čerstvé. Užil jsem si play off a teď si srovnávám v hlavě priority, ale chuť hrát pořád mám.
Jaké bude po devíti letech opustit Liberec?
Těžké. Kluci v kabině se mění, ale hokejové prostředí v Liberci je úžasné a hlavně jsem tady doma. Pokud budu pokračovat někde jinde, budu se muset stěhovat, aspoň na nějakou dobu.
Už je z vás Liberečák?
Žiju tady už devět let, vychovávám dvě malé děti, takže ano, jsem Liberečák. Ale jak všichni víme, hokejový život se většinou neodehrává na jednom místě, i když mně se poštěstilo být osm let ve Slavii a pak devět let tady. V Liberci jsem našel druhý domov, kde bych rád zůstal, ale člověk nikdy neví. I případný trenérský život mě může zavát někam jinam.
Umíte si představit, že by žádná nabídka nepřišla a ukončil jste kariéru?
Ano, umím. Zvažuju i možnost, že bych skončil. Dveře v Liberci mám dál otevřené a za to jsem vděčný.
Jak se ohlížíte za sezonou, která pro Liberec skončila ve čtvrtfinále?
Začátek byl takový všelijaký, ani ode mě osobně to nebylo ideální. Jsem rád, že se potom všechno srovnalo, a myslím, že závěr jsme měli skvělý. Bohužel play off je kruté. Většinou jsem býval na vítězné straně, teď jsme ale skončili brzo.
Osladil jste si konec aspoň čtyřmi góly proti Hradci?
Jsem rád, že jsem dokázal, že ještě úplně nepatřím do šrotu. Myslím, že můžu odejít se vztyčenou hlavou.
