"Od začátku, co jsem tam přišel, jsem se nepřiřadil ke klukům, kteří mají pozici v mančaftu jistou. Patřil jsem do kategorie hráčů, na kterých trenér Krikunov nestavěl," přibližoval Petr Hubáček své působení v Nižněkamsku.
Zahrál jste si vůbec?
Prostor na ledě se odvíjel od mé pozice. Takže zahrál jsem si, ale nikam to nevedlo.
A dostal jste vůbec šanci ukázat, co ve vás je?
Zlom nastal po sérii přátelských utkání v prvním týdnu. Úplně strašně jsme trénovali od rána do večera a do toho jsme hráli zápasy. V tom zatížení zápasy neměly kvalitu, nehrál jsem tak, jak jsem chtěl, obzvlášť při ruském stylu hokeje. Na ten jsem si zvykal x měsíců. Trenér na mě po tom prvním týdnu asi zanevřel. A tahle pozice mi vydržela do odchodu.
A vysvětlil vám to kouč?
Ne, tam se s hráči nebaví a nerozebírá.
Rozehraný asi příliš nebudete, ale natrénováno máte zřejmě dost, ne?
Už jsem to říkal klukům tady v kabině. Každý se mě na to ptá. Za prvních šest týdnů jsem měl jenom dva volné dny a dvě volná odpoledne. Co se tady udělá za celý den, to se tam stihne za dopoledne. Dnes (ve středu) jsme měli s Vítkovicemi dopoledne padesát minut na ledě, pak krátkou posilovnu a odpoledne dalších padesát minut na ledě. A v Rusku jsem za dopoledne natrénoval více. Ale úplně zbytečně. Kouč upřednostňoval sovětskou školu, která vyznává jenom tvrdou práci a trénování od nevidím do nevidím. To je podle nich cesta k úspěchu.
Měl jste čas i na něco jiného než na hokej?
Ne a ani nebylo kam jít a co dělat. To město je škaredé, jedno obrovské sídliště. Navíc volna tolik nebylo. Byl jsem rád, že sedím doma, můžu si dát nohy na stůl a mrknout se na film, na internet.
Tady už jste stihl se spoluhráči posedět?
Ne, přiletěl jsem v úterý, šel jsem se sklouznout na led a ode dneška (rozhovor vznikal ve středu) už normálně trénuju.
Vítkovice se ve druhé polovině základní části dlouho trápily. Nemáte obavy z toho, že ve vás fanoušci vidí spasitele?
Ne, to vůbec (směje se). Já jsem o tom ani tak nepřemýšlel. Přesun se totiž udál z hodiny na hodinu v poslední přestupní den, i když v kontaktu jsme byli už delší dobu. No a po dvou trénincích, co jsem tady, jsem si uvědomil, že si musím zvyknout z toho ruského stylu, který je úplně odlišný než ten náš. Musím se dostat do kombinace a sednout si hokejově. Chci mít z hokeje zase radost a chuť do hry, což tam nebylo.
Takže reprezentační pauza přišla asi vhod.
Určitě, mám týden na trénování. Doufám, že příští středu proti Znojmu to už bude dobré.
Lanařila vás i brněnská Kometa. Netáhlo vás to jako rodilého Brňana domů?
Libor Zábranský (majitel Komety) mi volal od prosince, protože na Kometě jsem pečený vařený, když můžu. Říkal jsem mu, že se těším, až budu hrát za Kometu, ale teď mám smlouvu ve Vítkovicích. Když se ozval pan Hadamczik, tak nebylo co řešit. Pak jsem Liborovi volal a bavili jsme se o budoucnosti, o Kometě celkově. Do Brna vyrážím jako fanoušek 12. února na play-off.
