Před sezonou jste přemýšlel, jaké bude hrát jinde než ve Vítkovicích. Tak jak jste se hokejově zabydlel?
Je dobré, když se vám start v novém týmu povede. I když příprava nebyla bůhvíjaká, začátek soutěže jsem chytil. Hlavně bodově, napadalo mi to tam. A to se dá říct i o týmovém startu. I když se hned úplně nedařilo, dokázali jsme najet na nějakou vlnu. Doma dokážeme vyhrávat pravidelně, celkově máme sedm výher i proher, což je takový střed, kde se nám vcelku líbí.
Sparťané či hráči Pardubic neznají nic jiného než hnát se za titulem. Má to hráč Vítkovic či Olomouce postavené jinak?
Není tu stejný tlak na výsledek, ale na výkon je směřovaná stejná pozornost jako u nich. Musí snést ty nejvyšší standardy. Neřekneme si po prohře s Pardubicemi, že jsme přijeli z Olomouce, tak to nevadí, že se prohrálo. Do každého zápasu jdete v každém dresu s tím, že jej vyhrajete a za prohru vás nikde nepochválí. Snažíme se z nich poučit a připravit se na další zápas lépe. Ale je pravda, že tu není žádný brutální tlak, že se musí bezpodmínečně udělat titul, což asi u zmíněných týmů je.
Změnil se v Olomouci trochu váš hokejový styl?
Přemýšlím, jak to formulovat, ale vidím to spíše na detaily. Hned si ale uvědomuji, že systémové věci jsou maličko jiné a já byl několik let po sobě zvyklý na stále stejná řešení. Ve výsledku v útočné fázi nechávají trenéři věci bez nějakých pokynů, tam je to na nás. Je důležité si vyhovět se spoluhráči.
Musel jste přijmout fakt, že byť jsou Vítkovice také tým s tuhým kořínkem, tak v Olomouci se jede někdy víc na sílu a poctivou práci než na hokejovou krásu?
Pro mě to není velká změna. Loni ve Vítkovicích se nám nedařilo a pak to pochopitelně také nebylo o žádné hokejové líbivosti. Myslím si ale, že i v Olomouci dokážeme hrát dobrý a pěkný hokej. Není to jen čistá defenzivní hra. Ano, jsme nepříjemní, brusliví, poctiví v soubojích – a ono to dokáže zviklat každého soupeře.
Měsíc jsem nikde nebyl, máte černé myšlenky, líčí Macuh po otřesu mozku |
Dbá se na tohle i na tréninku, že starší mazáci hlídají a peskují nové hráče?
Nevybavuji si, že by Jirka Ondrušek nebo Honza Knotek někoho na tréninku dozorovali. Také jsem si ale nikdy nevšiml, že by si někdo ulevoval. Jezdí se naplno a všichni věříme, že to je nejlepší cesta k povedenému zápasu.
Narážím na pověst, že když v Třinci někdo něco fláká, přijede třeba kapitán Martin Růžička s důrazným kázáním. To v Olomouci není potřeba?
Nikdo tady nedrží kabinu takto pevnou rukou, byť mají v šatně velký respekt. Je tu obecně hodně hráčů s obrovskými zkušenostmi a přirozeným respektem. Olomoucká kabina je ale pohodová, pokud všechno funguje.
Je olomoucká kabina něčím specifická?
My ve Vítkovicích měli dobrou kabinu, ale co je rozdílné, to je zájem o ostatní. Ono to není špatně, že si profíci všímají hlavně svého, ale v Olomouci se více kabina baví spolu. Je to také tím, že tu není jediný cizinec, všichni si rozumí, baví se mezi sebou, sdílí své zážitky. Není to tedy tak, že ve Vítkovicích je to špatně a v Olomouci dobře, je to ale rozdíl, kterého si všimnete rychle. Pospolitost týmu možná tvoří houževnatost.
Kohouti trefili před sezonou své příchody, tým táhnete bodově vy, v brance září Matěj Machovský, gólově rozkvetl Martin Kohout. Všímáte si, že právě noví kluci se zapisují úspěšně?
Přijetí v kabině je v Olomouci skvělé. Kluci nás hned vzali mezi sebe, netvořily se tam žádné skupinky, které by se uzavíraly mezi sebou. Je to hned pomoc k tomu se nějak etablovat. Hráči i trenéři k nám byli maximálně otevření, chtěli nám pomoci, ať už na ledě se systémem, nebo s adaptací. Přechod z Vítkovic byl tedy příjemný, pozitivní a my noví jsme jen rádi, že jsme prospěšní pro náš nový tým.
Sám jste si dělal legraci před příchodem, že se budete muset do plecharény přiobléct. Našel jste si cestu i k této stařičké, ale legendární hale?
Ona je ta naše hala horší, když přicházíte z pohledu fanouška. Ale jako hokejista jste tu spokojený. Zázemí máme příjemné, máme, co potřebujeme, a venku ještě není taková zima, abych musel nadávat. Uvidíme, jak budu mluvit v únoru.
Z moderní haly do plechárny. Holt se víc obleču, říká olomoucká posila Fridrich |
Projekce podle doposud získaných bodů vám připisuje kolem čtyřiceti kanadských bodů. To by se vám zamlouvalo?
Je to jen projekce. Dvě sezony po sobě jsem měl víc než deset zápasů bez bodu. Pak vás ten smích rychle přechází. Raději kolem té bodové formy našlapuji opatrně.
Nesete si z Vítkovic nějaký koníček mimo hokej?
Právě se ho snažím objevit. Skončila mi škola, která mě dokázala časově vytížit s hokejem úplně naplno. (Petr Fridrich je absolventem Vysoké školy báňské, je inženýrem chemie.) Občas se tedy jen tak projdu, ale toho času zas tolik není. Nenašel jsem ale zatím nic, co by mě úplně nadchlo. Zahraju si na počítači, zajdu na kafe, ale hledám něco, co by mě vtáhlo.
Přání do dalších zápasů je tedy asi vydržet alespoň v tomto tempu...
Chci se ještě zlepšit. Některé zápasy... Bude to teď znít možná blbě, ale naše body byly se štěstím, oproti námi předvedené hře. Máme se kam zlepšit.