Sice také nosí brýle, ale brzy oslaví šedesátku a jeho přáním je co nejdřív nařezat dříví, které se mu hromadí doma na zahradě v Drahanech. „Ale dřevo počká,“ prohodí.
Přes léto se stal hlavní postavou jedné z nejpřekvapivějších změn v hokejové extralize, jejíž nový ročník začíná už pozítří. Ačkoli Fiala celou trenérskou kariéru postával na střídačkách skromných klubů a poslední sezony byl „schovaný“ u olomoucké mládeže, nyní povede brněnskou Kometu, kterou má po roční odmlce vystřelit k titulu.
Čekal jste, že ještě dostanete takovou šanci?
Už moc ne. Když jsem se na konci února dozvěděl, že mi Libor Zábranský zavolá, napadlo mě, jestli mi nenabídne, abych vedl béčko Komety. V Olomouci se hodně mluvilo, že chce Brno z Kadaně získat prvoligovou licenci a dát ji do Hodonína, Vyškova nebo jiného města. A já si říkal: Jo, to by nebylo špatné.
Nakonec po majiteli Zábranském přebíráte rovnou trenérský flek u extraligového áčka.
Nebylo o čem diskutovat. Neznám trenéra, který by tohle odmítl, pokud by nebyl jinde vázaný.
Alois Hadamczik – jeden z vašich předchůdců – vykládal, že hokej se v Brně stal náboženstvím.
Projížděl jsem Brnem do Olomouce a viděl, že každý má na autě nálepku Komety. Tak jsem se hned ptal, jestli nemůžeme klub taky propagovat. A nejsou to jen nálepky. Člověk není slepý. Vidí, že jsou tu mraky příznivců, které nechcete zklamat.
Nebojíte se?
Třeba v Litvínově jsem dělal asistenta Vencovi Sýkorovi, pohybovali jsme se na prvním druhém místě a v kabině se pořádaly oslavy na úkor soupeře. Porazilo se Znojmo a kluci krájeli okurky. S Mountfieldem, který ještě sídlil v Budějovicích, si nachystali zase sekačku, se kterou chtěli jezdit po vyhraném zápase. Jenže se prohrálo, sekačka zůstala pod plachtou. Možná jsme urazili hokejového pánaboha a klesali tabulkou. Někde kolem osmého místa nám jednou v pondělí zavolal generální manažer Hořejší: „Pánové, končíte.“ Překvapilo nás to, jako trenéři si tlak ani tolik neuvědomujete.
Jak chcete Kometu změnit?
Chtěl bych ji trochu zrychlit. Jestli se nám to povede, uvidíme v soutěži. V přípravě to někdy vypadalo hůř, někdy líp.
Existuje styl, který obdivujete?
Velkou část kariéry jsem byl s kladenskými psy, tak se nám říkalo. Přišel jsem jako útočník a vlastně jen bránil. Hrál jsem levaso a moje křídlo se ani nemuselo dostat do šance. Stačilo, aby dostalo puk na červené čáře, a já už na střídačce dostal vynadáno. Do takových absurdit bych nechtěl zacházet.
Ale?
Vepředu mám rád kreativitu. Jenže když chcete být v hokeji nebo jiném kolektivním sportu úspěšný, musíte dobře bránit. A bránit můžete hned v útočném pásmu. Ale takový hokej by chtěla hrát všechna mužstva.
Není pro vás nezvyk velet reprezentantům a borcům z NHL?
Při rozebírání videa je to padni komu padni. Jsou ale věci, které raději řeknete mezi čtyřma očima než někde veřejně. Pochopil jsem, že hráčům, kteří něco dokázali, v první řadě záleží na týmu. Ale to neznamená, že nepřijímají rady i výtky.
Kde jste to vypozoroval?
V Litvínově jsem zažil Roberta Reichela s Jirkou Šlégrem. V Kladně jsem hrál s hokejisty jako Nový, Novák, Kaberle, Neliba, Hořava, Kameš, Procházka, Patera nebo Jágr.
Jaký byl šestnáctiletý Jágr?
Býval jsem zvyklý hrávat do těla a na tréninku jsem mladé testoval. U něj jsem ale zjistil, že to nemá cenu. Ani se nehnul. Navíc to byl klidný kluk na rozdíl od jiných, kteří se chtěli předvádět. On si šel za svým a nějakým způsobem jsme za ty dva roky museli vycházet, protože se mi ho povedlo angažovat v sezoně 1994/1995 na jeden zápas do druhé německé ligy.
V dnešní době docela sci-fi. Jak jste ho zlákal do Schalker Haie?
Zrovna jsem tam hrál a Jarda střídal Kladno a Bolzano. Napadlo mě, že se ho zeptám. Vedení v Německu to nadchlo, poslali mě za ním podepsat transfer kartu. Oni mezitím zařizovali letenku, finance a pojistku, která byla ze všeho nejdražší. Stála dvacet tisíc marek a museli na ni shánět sponzora. Ale vše vyšlo. Přiletěl na páteční zápas, v sobotu letěl do Prahy a za 14 dní bylo po stávce. Neřeknu, že si jel přivydělat ani to, že to udělal kvůli mně. Udělal to kvůli Kladeňákovi.
Kdybyste se mu ozval teď, pomohl by Kometě?
To už ne, moc by kecal (usměje se). Dřív jsem ho kontaktoval, protože jsem s bývalými hráči, trenéry a příznivci Kladna pořádal tenisové turnaje. Zkraje jezdíval, ale pak měl vždycky nabitý program a teď mu už ani nevolám. Vídám ho jen v televizi.
Jednoho Kladeňáka v Brně máte.
A jsem rád, že tu Tomáš Plekanec je! Pamatuju, že jsme tehdy přišli s Edou Novákem ke kladenskému áčku a další sezonu jsme si ho vytáhli z juniorky. Byla to mladá lajna Vlček, Plekanec, Sedlák. A šlo jim to.
Jak se změnil Plekanec?
Zhubnul. Dřív měl trošičku nadváhu, protože tehdy s námi neměl celou letní přípravu. Míval silné nohy, ale byl oplácaný. Jako kdysi já. Sám to určitě řekne taky. Na ledě byl ale šikovný, měl rychlost, změna směru, ustával souboje.
Jak je těžké přebrat tým po třech sezonách, v nichž se dvakrát slavil titul?
V základní části je třeba hrát hokej, který bude lidi bavit. Ale hlavní je play off. Zatím vidím, že je tady velký potenciál. Záleží, jak si mužstvo sedne a jak bude pracovat. Když bude vše fungovat, hráči můžou trenéra proslavit, nebo mu můžou i angažmá ukončit. Tak to je.
Vy byste v Brně rád vydržel, že?
V Brně se udržíte, když budete mít výsledky.
