Aby ne, když křestní jméno mu jeho otec dal podle legendy československého hokeje Petera Šťastného, excelentního útočníka.
"Táta ho měl rád. Dost mi o něm vyprávěl, doma o něm má plno věcí," vypráví Jánský.
Na otce není naštvaný, naopak je rád, jaké jméno mu vybral. "Akorát když jsem byl malý kluk, smáli se mi děti na základce. Že tady nemám co dělat, že jsem Slovák," líčí.
V hokejovém prostředí většina lidí ví, jak se věci mají. Popletové se však stále najdou.
"V novinách někdy píšou, že jsem slovenský odchovanec. A když dám gól, na slovenské televizi TA3 hlásí, že jejich krajan skóroval za Litvínov."
Pravda je taková, že Jánský je mosteckým rodákem a až do devatenácti let hrál hokej tam. "Pak jsem to šel zkusit do juniorů do Litvínova, chytil jsem se a za pár měsíců mě vytáhli do áčka," přibližuje nedávnou minulost.
Přitom dřív na Hlinkově stadionu býval jen divákem, fandil s tátou a bratrem. "Hlavně jsem se chodil dívat na Trávníčka, líbila se mi jeho hra, důraz, tvrdost." Teď s ním sedí v jedné šatně. Řekl mu o tom, že ho obdivoval? "On ví všechno."
V extralize Jánský debutoval v lednu 2005 proti Plzni. V září téhož roku poprvé skóroval, puk se zatřepetal v síti Pardubic.
Mezitím ještě naskakoval v nižších soutěžích za Chomutov a Most, s nímž letos na jaře oslavil postup do první ligy. "V Chomutově ani nebylo co pomáhat, oni hrají krásnej hokej. V Mostě jsem byl hlavně na play-off, tam jsem pomohl," míní.
V minulé sezoně výrazněji promluvil do extraligového dění, za Litvínov si zapsal 49 startů a 17 bodů (11+6). Zdá se, že osobní gólový rekord letos hravě překoná.
"Rád bych. Minulý rok jsem měl malý icetime, moc jsem nehrál, proto je jedenáct gólů zázrak," ohlíží se. "Teď mám času na ledě víc."
Sezonu načal ve třetí formaci s Machuldou a Lukešem, v posledních kolech povýšil do druhého útoku k Brandovi a Skleničkovi. "Trenéři to zkusili rozházet, od té doby to klape," libuje si. Víc gólů než on dali zatím jen vůdce Reichel (9) a další objev Lukeš (8).
Na nedělní demolici Karlových Varů se mladík podílel dvěma zásahy. "Určitě šlo o můj nejšťastnější zápas, protože ty góly byly důležité," cení si obratu z 1:2 na 6:2.
Jánského letošní bilance vypadá trochu kuriózně: 7 branek, 0 asistencí. A sám přiznává: "Jsem spíš na góly, nahrávač moc ne. Nějaká mozkovna lajny, to určitě nejsem."
Střelhbitě však upřesňuje: "Když vidím spoluhráče v lepší pozici, snažím se nahrát. Nejsem nějaký chrt. Když je ale šance vystřelit, vystřelím."
