Předchozí návrat na led prožil už koncem srpna, kdy naskočil do přípravného utkání se Zlínem (6:1) po problémech s kolenem. To si léčil ještě dozvuky minulého play-off.
Jenže v závěru přípravy přišla další rána, vyřadila ho ze hry zlomenina klíční kosti.
"Mohlo to být z mé strany lepší, hlavně jsme měli vyhrát," prohlásil Hamerlík po duelu s Libercem.
To dostal hned z první střely gól. "Dalo se to chytit,"připustil, "ale pro mě to byl první zápas sezony."
Co si řekne gólman, když tak brzo, navíc když dlouho nechytal, dostane takový gól?
Jasně že to zamrzí, ale nemůžu se tím zaobírat, to bych nedochytal. Teď se mohu zpětně podívat na video a situaci si zanalyzovat.
Zápas rozhodly přesilovky, v nichž Liberec dal tři góly. Proč se naopak Třinci v početní převaze nedaří?
Musíme hrát podobně jako Liberec, házet puk na branku, dorážet, tečovat. Další zápas to ale může zlomit. Trénujeme to, v přípravě to vypadá dobře, ale v zápasech nejsou naše přesilovky ideální.
S Libercem jste prohráli všechny tři dosavadní zápasy. Čím to je?
Je to shoda náhod. Tuším, že i v tom prvním utkání jsme dostali gól hned z první střely, tak nějak se to pak na nás lepilo.
Extraligu jste si zachytal po osmi měsících. Co je pro vás nejtěžší?
Žádný trénink nenahradí zápas. Potřebuji se tak dostat do tempa, chytit zápasový rytmus, to je vždy to nejhorší. Fyzicky se ale cítím dobře.
Pomohly vám dva zápasy, které jste odchytal v první lize za Havířov?
To ano, samozřejmě, ale extraliga je úplně někde jinde. Doufám, že to nebude trvat dlouho než ten rytmus zase dostanu, potřebuji se na extraligu adaptovat.
Je to opravdu tak velký rozdíl oproti první lize?
Jak se říká, pro brankáře možná ani ne, protože puky musí chytat tak i tak, ale je to hlavně rychlejší.
Říká se, že hokejisté potřebují takových deset zápasů, aby se dostali do rytmu. Jak je to u brankářů?
Pro mě těch deset zápasů není bůhví co, ale záleží i na okolnostech. Kdybychom nad Libercem vyhráli 4:1, tak by to pro mě bylo snadnější, ale tím, že jsem se v tom utkání trochu vytrápil, tak nevím, jak to bude dál. Hodně to je o momentálním pocitu. Osobně se však po každém zápase, každé minutě cítím lépe.
Byl jste už nervózní z toho, že sezona je v plném tempu a vy pořád nemůžete hrát?
Nejhorší byly první týdny po tom zranění, to bylo katastrofální. Nemohl jsem nic dělat, jen sedět doma. Postupně jsem se dostal na led, zapojil se do tréninků a hned bylo vše lepší. Kluci vyhrávali a Šimi (brankář Šimon Hrubec – pozn. red.) chytal výborně, takže nebyl důvod něco měnit.
Ale teď už jste chytal...
Dostal jsem šanci, ale nebyla to z mé strany žádná hitparáda. Byl to první zápas, vím, že mám co zlepšovat.
Po zranění jste se letos na led vracel už v srpnu. Bylo to teď jiné?
Takové věci si nepamatuji (smích). Škaredé momenty vypouštím z hlavy, raději si to vůbec nepřipomínám.
Brankář Hrubec nedávno říkal, že vás pořád považuje za třineckou jedničku. Má pravdu?
Kdo bude chytat, záleží na trenérech, ale Šimi opravdu podával výborné výkony a hodně zápasů jsme vyhráli díky němu. Jako jednička se rozhodně necítím. Chytat bude určitě ten, kdo bude mít lepší formu.