„V sobotu jsme se v kabině bavili o tom, že bych moc chtěl vyhrát. Nepodařilo se to, takže jsem z toho trošku zklamaný,“ neskrýval zkušený gólman.
Nasazení mezi tyče rovnou po transferu mu jinak vyhovovalo.
„Je asi lepší, když člověk na nic nečeká a skočí do toho rovnýma nohama. Byly tam určitě minuty, kdy jsem se zapotil,“ připustil Hamerlík. „Ale cítil jsem se celkem dobře, slušně jsem se předtím vyspal. Takže jsem neměl nějaký problém,“ pokračoval.
Na vlastní kůži tak poznal, jaký je defenziva Dynama v poslední době „ementál“, o přečíslení a polonájezdy nebyla nouze.
„Je to ale kolektivní sport, každý má na ledě nějakou úlohu. Já jsem tam od toho, abych případné chyby opravoval. Vyhráváme i prohráváme všichni společně,“ podotkl Hamerlík.
Potíž však byla především v tom, že Východočeši - přestože nezačali zle - po hrubkách rychle ztráceli a zároveň nebyli schopni adekvátně nakládat s vlastními tutovkami.
Petr Strapáč z Olomouce (vpravo) se snaží protlačit puk za záda pardubického brankáře Petera Hamerlíka.
„Ono to tak je. Když se vám nedaří, puky odskakují, když potřebujete dát gól, tak ho nedáte. Veze se to s vámi. Chce to ty ruce trochu povolit, aby přihrávky a střely byly lepší. To je ale všechno o hlavě a o sebedůvěře. Potřebujeme ukopat jedno vítězství a věřím tomu, že v tom momentě se to okamžitě změní. Jsou tu šikovní hokejisté, všichni hrát umějí. Je tam smůla. Musí se to zlomit za každou cenu,“ burcoval Hamerlík.
