I když šlo o jeho první přímý kontakt se soutěží v zemi, v níž se před padesáti lety narodil a ze které ve svých třinácti letech s rodiči odešel do Německa, jako trenér v ní vydržel více než tři sezony. Nejen na české poměry je to slušný výkon.
„Vážím si každého dne, který jsem mohl tady strávit,“ říká dnes už bývalý trenér hradeckého mužstva, „pro mě to tehdy byl pozitivní krok, který jsem udělal.“
Jak k tomu došlo? Sice pocházíte z Moravy, ale celý hokejový život jste spojil s Německem.
Byla to shoda okolností. Chtěl jsem tehdy hlavně zkusit něco jiného, než jsem zažíval do té doby. A vypadnout z Německa, podívat se na nějaký jiný hokej. Česko se nabízelo nejvíc. Jakžtakž česky jsem uměl, což samozřejmě pomohlo. Navázal jsem nějaké kontakty a dopadlo to, jak to dopadlo.
Rok jste tým vedl v Českých Budějovicích, ale po roce přišla nečekaná změna, celý klub se stěhoval do Hradce. Jak s odstupem času vzpomínáte na toto období?
Šlo o akci, která se nedělá nejen každý den nebo každý rok, ale skoro vůbec. Bylo v tom hodně nejistoty, co se stane, kam se půjde, jak to tam bude, jak to vezmou noví fanoušci. Vůbec jsme nevěděli, do čeho jdeme.
Nové prostředí vás ale přijalo více než vstřícně.
Nejdůležitější bylo získat si fanoušky. Co si budeme povídat, moc jich na hokej nechodilo, hrála se první liga. Získat si přízeň jejich a i dalších, to byl největší úkol.
Pozitivně se na tom projevily vaše úspěchy, hráli jste hodně nahoře.
Tehdy to hodně bavilo. Kluci také nevěděli, co a jak bude a každý se staral jen o to, aby to tady přežil a zvykl si na něco úplně jiného. Po těžkém začátku se to rozjelo. Na tu sezonu vzpomínám strašně rád.
Peter Draisaitl* Narodil se 7. prosince 1965 v Karviné, s hokejem začal v Opavě, ale už ve třinácti letech odešel s rodiči do Německa, kde získal občanství. * Německo poté dlouho reprezentoval, odehrál za něj 146 utkání, zúčastnil se sedmi mistrovství světa a trojích olympijských her. * Po skončení aktivní kariéry v roce 2001 se dal na trenérskou dráhu. Začal v německé nejvyšší soutěži, poté si tam vyzkoušel i třetí a druhou ligu. * Před sezonou 2012/13 se po dlouhé době vrátil do České republiky, kde vedl klub HC Mountfield v Českých Budějovicích. Spolu s ním se před ročníkem 2013/14 přesunul do Hradce Králové. |
Pak už ale vedení chtělo čím dál víc, vnímal jste to?
Ale to se přece říkalo nahlas, to nebylo nic, co by nás mělo zaskočit, takže to člověk musel vnímat. Ale s tím já problém nemám. Celý život jsem se pohyboval v top klubech daných soutěží, pod tímhle tlakem jsem byl vždycky.
První rok jste ho ustál, letos ale Hradec opouštíte uprostřed sezony, ač na tom v ní není nijak špatně. Jak to berete?
Tohle se musí přijmout absolutně profesionálně, k zaměstnání trenéra to patří. Nelze v tom hledat něco úžasného, když nenaplníte očekávání, jdete. Ale stále ještě není ani půlka sezony a já jsem skleničku s vodou viděl ještě poloplnou a ne poloprázdnou. Ať už se situace vyvinula jakkoliv, tenhle tým půjde nahoru, budoucnost má před sebou.
Postavení vašeho mužstva zdaleka nebylo zlé...
Myslím si stále, že je na dobré cestě. Věci, které nám chyběly, jsme byli schopní udělat tak, abychom zase vyhrávali. Přesně jsme věděli, v čem to je. Když už se to stalo, jsem vlastně rád, že nemusím předat tým, který by byl někde na chvostu.
Vedení klubu má pocit, že to od začátku sezony nebylo ono. Jak jste to viděl vy?
Na začátku tam byla nějaká zranění, stále jsme hledali v sestavě místo pro Jardu Bednáře a pro další, prostě to optimální složení. V těch chvílích to malinko skřípalo, ale v určitou chvíli se to stabilizovalo a bylo to na dobré cestě.
Myslíte před reprezentační pauzou?
Ano, ale po ní už to nebylo ono.
Proč?
Najednou jsme třeba byli už schopní soupeře i přehrát, ale tým se nejdřív musí nový styl naučit. Jak hrát na puku, když ho máte víc než soupeř, což pro nás vždycky nebylo zvykem. My jsme při tom dělali velké taktické chyby a to nás stálo pár zápasů. V minulých sezonách jsme těžili z toho, že soupeř při útočení udělal chybu a šli jsme do brejku, teď to bylo obráceně. Hráli jsme víc dopředu, ale chyběla stoprocentní odpovědnost vzadu. Opticky jsme byli aktivnější, soupeře jsme přestříleli. Já jsem nikdy nebyl zastáncem toho, že když tým má víc střel, musí vyhrávat. To zase tak moc neznamená. My jsme hráli, hráli, soupeř nám párkrát ujel a bylo to. Vidět to bylo hlavně v posledních zápasech.
Ještě to šlo zachránit tím, že dáte víc gólů.
Jenomže nám chyběla jednoduchost. Hráči toho hodně vymýšleli, chyběla přímočarost. To bylo vidět snad u každého.
Přijde vám, že jste z hradeckého mužstva mohl vyždímat víc?
Tým prošel nějakou přestavbou. Najednou jsme v něm měli víc talentovaných a kvalitních hráčů, kteří se chtěli poprat o čas na ledě, což bylo oproti minulým sezonám určitě jinak.
