Operace se podařila?
Ano. Od neděle jsem byl v nemocnici, v pondělí podstoupil operaci, další den mě pustili. Prý se všechno povedlo, jak má.
Co přesně vás v rameni trápilo?
Měl jsem poškozenou kloubní jamku, která se musela opravit. Proto mě rameno bolelo.
Šlo o dlouhodobé problémy, nebo se jednalo o nějaký úraz?
Těžko říct. Rameno už mě nějakou dobu bolelo, ale nemyslel jsem si, že je to tak špatné. Podstoupil jsem několik vyšetření, pak už mi doktor řekl, že je operace nutná.
Cítil jste, že je třeba bolesti řešit? Limitovalo vás to při hře?
Už jsem se s tím naučil hrát, rameno jsem si chránil. Určitou dobu jsem hrál přes bolest. Někdy to bylo horší, někdy lepší. Střídalo se to den ode dne. Nejhorší bylo, že občas mě to nebolelo vůbec, ale pak jsem s rukou pohnul a píchlo mě v tom.
Českobudějovický Pavel Pýcha se snaží přejít přes Tomáše Dvořáka ze Sparty.
Jak jste vaše zdraví a možnost operace řešil s trenérem Václavem Prospalem nebo s vedením?
Řešili jsme to s trenérem, s vedením ani ne. Václav Prospal to probíral i společně s lékaři. Kdyby se to zhoršilo, mohl jsem mít fatální následky. Trenér nechával rozhodnutí na mně. Shodli jsme se, že kdyby přišel špatný náraz, čekala by mě náročnější operace. Ukázalo se, že jít hned bylo dobré rozhodnutí. Rameno bylo po otevření ještě v horším stavu, než se čekalo.
Získáte tím zároveň i měsíc navíc na rekonvalescenci pro přípravu na příští sezonu.
To je pravda. Ale bral jsem to hlavně z hlediska možného zhoršení. Pořád mám ještě řadu let kariéry před sebou.
Hrály roli i mizerné výsledky týmu, který je daleko za hranou postupu do play off a sezona Motoru skončí pravděpodobně po konci základní části?Asi jo. Pokud bychom byli v tabulce výš a hráli o play off, tak bych zkoušel hrát dál. Třeba pod prášky. Ale bohužel nám ubývají zápasy a body nepřibývají, takže se potvrzuje mé rozhodnutí.
Jak dlouhá pauza vás čeká?
Pět týdnů budu nosit ortézu, pak začnu rameno rozhýbávat. Předběžně bych měl začít téměř naplno sportovat přibližně za tři měsíce. Začátek suché přípravy bych tak asi měl stihnout, i když s omezeními.
Jde o vaše první vážnější zranění v kariéře?
Ne. Když jsem se vrátil do Budějovic, tak jsem si hned v prvním utkání zranil klíční kost. Pak jsem prodělal ještě jednu zlomeninu ruky.
Českobudějovický obránce Pavel Pýcha debutoval na turnaji a ve třetím zápase si připsal první branku.
Sezona 2020/21 pro vás už skončila a můžete hodnotit. Jaká byla?Osobně to nebylo špatné na můj první rok v nejvyšší soutěži. Jako tým jsme se ale trápili a trápíme se dál. Šli jsme do extraligy s prvoligovým kádrem a nikdo z nás nečekal, že rozdíl bude tak velký. Prohráli jsme hodně těsných zápasů, bodů získali málo. Utkání jsme ztráceli zbytečně, hlavně na začátku sezony. Tam jsme přišli i o sebevědomí a začátek nás stál hodně. Poztráceli jsme i dost bodů s týmy okolo nás. I přes tu výraznou ztrátu stačilo, abychom zvládli čtyři pět zápasů a hrajeme o play off.
Projevila se nezkušenost?
Určitě také. Ale často i kvalita hráčů soupeře. Takové v první lize zkrátka nepotkáte.
Osobně ale můžete být celkem spokojený, ne? Jako obránce jste byl dlouho nejproduktivnějším hráčem týmu.
Bodově asi ano. Ale některé zápasy jsem také nehrál nejlépe a musím přidat. Některé branky šly za mnou. I mně chyběly zkušenosti.
Odráží to i váš počin -16 v hodnocení +/-?
Tam se odráží všechno, týmové i moje nedostatky. Dostali jsme góly i při hře bez brankáře. Nasčítá se to.
Letos jste si poprvé zahrál i za reprezentaci. Vrátíte se do ní?
Věřím, že ano. Na starty v nároďáku budu navždy vzpomínat a snad přidám další.
