Proti Zlínu se Jan Starý vrátil na led po pěti týdnech, ze hry ho vyřadila operace kolena. A hned se zapsal mezi střelce, i když netajil, že to byla spíš náhoda. „Jejich bek šel do Količe (Jana Koláře, který stínil před brankou). Co jsem si všiml, byl zády a trefilo ho to do brusle, od níž se to odrazilo do brány,“ líčil Starý.
Kde vidíte důvody pro jasné vítězství nad Zlínem?
Hlavně v koncovce. Některé góly padly se štěstím, některé po dobře sehraných akcích. Myslím, že prvních deset minut jsme začali dobře, pak to nebylo úplně ono, ale dali jsme góly v přesilovkách, a to je základ.
Soupeř dokázal na vaše první dva zásahy odpovědět, ale nezdálo se, že by vás to zpomalilo.
Snažili jsme se pořád hrát, cpát se dopředu, vyšlo to. Připravili jsme se na ně a zvládli to dobře.
Není skóre zápasu proti Zlínu, který je venku pověstný „betonováním“, až překvapivě vysoké?
Asi jo. Povedly se nám nějaké kombinace, což je super. Pramení to ze sebedůvěry, sezonu zatím hrajeme celkem slušně. Musíme makat dál.
Jak jste se po vynucené pauze na ledě cítil?
Ještě to nebylo ideální, ale jinak dobrý. Mě mrzí hlavně jedno střídání, ve kterém jsem měl dát ještě jeden gól. Byla jenom škoda, že tam z naší strany bylo dost faulů a oslabení, i když některé ty odpískané věci... Že jsme nemohli hrát víc v pěti. Jsem rád za takovou vítěznou premiéru.
Tušíte, co vás čeká v dalším kole v Brně?
Těžký zápas, Brno je kvalitní tým, teď šlo hrozně nahoru, začali šlapat. Musíme hrát dobře odzadu, jet tam se sebevědomím, nebát se a pokračovat takhle.
Myslíte, že se s Janem Kolářem rychle naladíte na stejnou notu, jako tomu bylo před vaším zraněním?
Doufám, že jo. S Količem nepotřebujeme moc času na to, abychom se sehrávali. A Tomáš Marcinko je kvalitní centr, silný na puku. Fungovalo to už teď proti Zlínu.
