Dynamický strečink, posilování vahou vlastního těla, s činkami, vaky plněnými vodou a dalšími závažími, balanční cviky. Pardubickým hokejistům včera začala suchá část letní přípravy a přítomni byli i novicové v mužstvu, včetně obránce Tomáše Bokroše, jenž v uplynulé sezoně nastupoval za slovenský Trenčín.
„Jsem syn trenéra, takže tohle mám v krvi. Ale nemyslím si, že je příprava nejdůležitější část sezony. V posledních letech je běžné, že se hráči chystají sami, trošku se v tom opičíme po Americe. Síla a fyzička je však potřeba,“ mínil pětadvacetiletý zadák.
Stačil jste si před startem přípravy odpočinout?
Měl jsem volno docela dlouho, vyšlo to skoro na měsíc a půl. Někdy je to na škodu, člověk ztratí. Snažil jsem se aspoň rozběhnout doma, ale pravé tréninky jsou až teď. Začátek přípravy pro mě bude asi těžší.
Kouč Miloš Říha mladší do ní chce vnést nové prvky.
Časy, kdy se jenom běhalo po lese, už jsou pryč. Nikdo nemá rád nějaké maratony, chce raději dělat věci, které mu v hokeji pomáhají, ať už to je powerskating nebo blokování střelby a podobně.
Jak jste se těšil do nového klubu?
Hodně - Pardubice jsou v Čechách pojem, patří mezi nejlepší kluby, co se týká zázemí a fanoušků.
Váš otec v Česku dlouho trénoval, ale ne v Pardubicích. Mohl vám o nynějším zaměstnavateli podat nějaké reference?
Řekl mi, že Pardubice jsou takový příjemný klub. Když tu s týmem hrál, tak se mu tady dobře koučovalo, stadion mu byl sympatický. V Česku byla místa, kde ho moc nemuseli, ale o Pardubicích vyprávěl jen v pozitivním slova smyslu.
V Česku jste hrál za mládežnické celky a v nižších soutěžích dospělých. Jste zvědavý na extraligu, o které se tvrdívá, že je o kus výš než slovenská?
Slovenská liga je podceňovaná, ale české kluby mají více finančních prostředků, mohou si dovolit zaplatit lepší hráče a kvalita je vyšší. Markantní rozdíl tam podle mě není, ale je možné, že si budu muset chvíli zvykat.
Co vám dalo angažmá ve druhé nejvyšší švédské lize v Södertälje?
Spoustu zkušeností, ať už hokejových, nebo i do života. To, co chce trenér Říha zavést v Pardubicích, tam mají zaběhnuté. Všechny ty moderní prvky jsem si vyzkoušel. Jen jsem byl překvapený, že takovou tu hrubou sílu a kondici moc netrénovali, spíš se věnovali dynamice a hokejovým věcem. Příprava byla lehčí.
Přitom když se člověk podívá na švédské hokejisty, jsou to samí urostlí chlapi...
Vážně nevím, čím to je. Když jsme trénovali v posilovně, měli jsme naloženy i těžké váhy, ale nebyly to nějaké galeje. Krátké tréninky do půl, tři čtvrtě hodiny.
Jak na vás jinak Švédsko zapůsobilo?
Je to skvělá země, lidi vám pomohou kdykoli s čímkoli. Přišel jsem tam a starali se o mě jako hráče z NHL. Váží si každého.
V základní části slovenské extraligy jste letos nasbíral 28 kladných bodů v kolonce +/-. Zakládáte si na téhle statistice?
Přiznám se, že jsem to neřešil až do nějakých plus 20. Potom mě spoluhráči upozornili na to, že jsem v top trojce. Pak jsem to začal po očku sledovat a dával jsem si na to pozor. Obránce má zřídkakdy možnost vyhrát nějakou statistiku. Základ byl v tom, že jsme (v Trenčíně) měli slušnou obranu a vynikajícího gólmana. To tomu pomohlo.
