Zápas v Pardubicích je pro něj něco navíc.
"Taková kulisa ani atmosféra jinde není. Navíc jsem tam byl s přestávkami devět let, žiju tam, takže to bude něco jiného, než kdybychom jeli třeba do Vsetína," říká
S řadou jeho dnes už bývalých spoluhráčů je zároveň dobrý kamarád. Ale nějaké popichování před zápasem? To Adam Svoboda neplánuje.
"Třeba s Petrem Sýkorou jsem soused, tak nemám ani potřebu si s ním volat. Pardubice navíc prohrály v Budějovicích. To by bylo trochu píchnutí do vosího hnízda. A to se nedělá."
A možná by se mu to i vrátilo. Proti Litvínovu pustil Svoboda laciný gól. Lehké Kubinčákovo nahození od modré mu k překvapení všech prošlo mezi betony. Litvínov v tu chvíli vedl 2:1.
"Chtěl jsem kluky vyhecovat. Aby měli co otáčet," vyprávěl po zápase už s úsměvem.
Sám ale nad minelou přemýšlel. "Dělal jsem zdvojený zákrok. Měl jsem tam hokejku i beton. Ale od špičky hokejky jsem si puk hodil na druhou nohu. Taková brambora!"
Branka měla odezvu i u Ladislava Blažka, obchodního manažera Slavie, bývalého brankáře. "Říkal mi pak, že kdybych nedával betony k sobě, zůstal by puk pode mnou. Ale jak jsem dal nohy do pohybu, mrsknul jsem ho tam. Muselo to být pěkný," řekl s dávkou sebeironie.
Slavia nakonec dokázala bojovné utkání otočit a v prodloužení rozhodl v přesilovce Tomáš Žižka. A Adam Svoboda tak mohl oslavit první výhru v dresu Slavie v Sazka aréně. Nejprve jel přes celé hřiště poděkovat střelci gólu, pak předvedl krátkou show pro diváky.
Na ledě zůstal sám a dirigoval skandování z kotle. Před jednou z tribun dokonce poklekl. Nakonec smekl brankářskou masku a odjel do kabiny. "To pokleknutí bylo před Žížou, za to, že dal gól. Stejně tak smeknutí. Stál přede mnou," tvrdil Svoboda.
V kabině pak vyhlásil, že za první výhru zaplatí prémii korun do týmové pokladničky. Zopakuje to i po zápase v Pardubicích?
