Po loňské sezoně vám v klubu oznámili, že už vás nepotřebují. Najednou jste pro ně dobrý. Není to bizarní?
Jo, určitě. Je to trochu zvláštní. Něco podobného se mi stalo už ve Finsku, ale tam jsem se do týmu vracel, když se pár hokejistů zranilo. Vážně je to zajímavé. Ale nebylo to o tom, že bych jim neseděl jako člověk nebo jako hráč - zkrátka se rozhodli jít jinou cestou. Evidentně to nefungovalo, takže jsem rád, že jsem zpátky. I takové věci patří k hokejovému byznysu.
Prý vám coby hráči moc nevěřil nyní již bývalý kouč Dynama Peter Draisaitl. Pociťoval jste to takhle v předchozí sezoně?
Nevím, co se říkalo, nebo ne, osobně jsem to takhle nevnímal.
Před příletem do Čech jste se připravoval ve Finsku, kde jste v minulosti působil. Mělo to nějaký konkrétní důvod?
Z Finska je moje snoubenka. V létě jsme strávili asi tři a půl měsíce v Kanadě a na konci srpna jsme se přesunuli do Evropy. Bruslil jsem v Helsinkách s lidmi, které znám, a navštívili jsme její přátele.
Naskočila v Dynamu rutinní souhra se Sýkorou hned?
Když hrajete s někým skoro celou sezonu, tušíte, kde kdy na ledě bude a co od něj čekat. Na tréninku jsme sice moc nehráli pět na pět, ale jsem si jistý, že to v zápase bude dobré.
Souhlasíte, že v Chomutově už tým musí bezpodmínečně vyhrát?
Nevím, jestli bezpodmínečně - to platí jen v zápasech, které na konci sezony rozhodují o vyřazení z play-off nebo tak. Ale samozřejmě chceme, aby se nám zápas herně vydařil a abychom v něm zvítězili. Je třeba se odrazit od poctivé defenzivy a to si pak přenést i do útoku. Když to budeme dodržovat, výsledky se dostaví. Snad to klapne už teď v Chomutově.
