„V hokeji jsme toho spolu hodně prožili, dost mě to zasáhlo a jsem z toho pořád trochu rozhozený,“ říká do telefonu. „Láďa byl výborný hráč, srdcař, Pardubák. Odešla nám další legenda,“ dodává.
V roce 1989 jste se oba podíleli na titulu pro pardubický hokej. Vy coby kapitán jste včetně play off nasbíral 54 bodů, Lubinovi bylo 22 let a měl jich 38. V týmové produktivitě skončil na třetím místě, patřil už tehdy k týmovým lídrům?
Lídrem byl odjakživa. Už když přišel do kabiny jako mladý, tak svým přístupem a povahou působil nejen na ledě jako takový buldok. Všichni jsme věděli, co v něm máme, šel si neustále za svým cílem.
Bývalý hokejový reprezentant Lubina podlehl v 54 letech rakovině |
V sezoně 1991/92 pak šel Lubina nakrátko do Finska (na dva zápasy do Hockey Reipas, pak přestoupil do Německa). Vy už jste na severu působil rok předtím, radil jste třeba nějak Lubinovi s jeho angažmá?
To ne, bydleli jsme blízko sebe a byli jsme kamarádi, ale na kafčo jsme spolu zase nechodili. V době, kdy jsme hráli za Pardubice, tak Láďa nastupoval ve formaci s Jiřím Jiroutkem a Ludvíkem Kopeckým, já hrál s Jirkou Šejbou a Jirkou Kovaříkem. V rámci jednoho týmu jsme byly takové dvě konkurenční lajny, což bylo pro mančaft dobré. Soupeřili jsme mezi sebou, kdo dá víc gólů a víc toho na ledě odevzdá. Každý jsme byli jiný typ, já nikdy nemohl docílit jeho schopnosti, on zase neměl ty moje.
Patřil jste k nejlepším bruslařům, co jste říkal na Lubinovo sólo v oslabení proti Třinci v sezoně 2002/2003 (Lubina ve 36. kole prokličkoval mezi několika soupeři a vstřelil gól na 4:1)?
Vůbec nijak to neporovnávám, důležité bylo, že někdo od nás dal gól. Lajny byly sestavené tak, aby skórovaly, a o Láďovi jsme věděli, že nevypustí ani jednu vteřinu na ledě. Když měl puk, tak šel nejkratší cestou do brány, měl výbornou střelu a po zásluze skóroval.
Podívejte se na Lubinův památný gól:
Nezapomeneme, Láďo! https://t.co/C5A9eAisMw
V Pardubicích jste hráli každý v jiném útoku, ale zahráli jste si spolu na olympiádě v roce 1992 ve francouzském Albertville. Těžili jste tam z nějaké pardubické chemie, byť jste předtím oba působili v zahraničí?
Navzájem jsme využívali schopností jednoho či druhého. Já mohl nahrávat a věděl jsem, že když puk pošlu někde okolo brány, tak Láďa bude automaticky střílet. Každý dělal všechno pro týmový úspěch. Vyhověli jsme si se vším všudy, ale abych řekl pravdu, tak už si nepamatuju, kolik jsme udělali bodů.
Vy v osmi zápasech sedm (4+3), Lubina šest (2+4).
Asi jo. Dřív se to v nároďáku dělalo tak, že kluci z jednoho týmu se dávali spolu do lajny. Hokej v týmech byl stejný od prvního po čtvrtý útok, tak asi proto nás dávali dohromady.
Jaká potom byla s Lubinou spolupráce na trenérské bázi? Krátce jste spolu vedli Dynamo v sezoně 2019/20.
Já byl asistent a neměl jsem toho v trenérské kariéře za sebou tolik jako Láďa. Byl jsem především moc rád, že jsem s ním mohl spolupracovat a učit se od něj, jak se trenéřina dělá.
Lubina velkou část kariéry spojil s Pardubicemi, vnímal jste ho jako opravdového Pardubáka?
Samozřejmě. Beru to tak, že kdo odejde do zahraničí a pak se vrátí zpátky, tak je Pardubák. Byl jím, i když působil v Třinci a na konci kariéry v Jihlavě.
 |
O Lubinově špatném stavu se mluvilo poslední rok. Měl jste po tu dobu o něm nějaké informace?
Něco se ke mně doneslo, ale říkám na rovinu, že s Láďou jsem nekomunikoval. Tyhle situace jsou hrozně nepříjemné, obzvlášť, když víte, o co se jedná. Věděl jsem, co a jak, ale stejně, když to přijde, tak je to rána. Hrozné.
Je tu téma, na které se musím zeptat. Označil jste Lubinu za pardubickou legendu, kterou jste ale i vy. Jak jste vnímal jeho dopravní nehodu pod vlivem alkoholu, při které zemřel Vratislav Lokvenc starší? Na Pardubice vrhala dost špatné světlo.
Byl to čistě Ládi problém, ne můj. Co dělal ve svém volnu, to mě nezajímalo. Přečtete si to v novinách a maximálně si můžete říct, že je to blbec, ale tím to končí. Když jsme se pak spolu potkali, tak jsme se samozřejmě dál normálně bavili.
V posledních letech si na život sáhl Adam Svoboda, zemřel trenér Miloš Říha, nedávno Marek Trončinský, teď Lubina... Není toho na Pardubice už trochu moc?
Pro mě odcházejí dobří lidé a hokejoví kamarádi. Na to si člověk nikdy nezvykne, je to nepříjemné.
Ať je závěr rozhovoru trochu veselejší... Vypadá to, že Dynamo je po letech v extraligovém suterénu zase na vzestupu, sledujete jeho výkony?
Když mám čas, tak se podívám. V kabině se sešel velice dobrý tým a přeju klukům, aby udělali co nejlepší výsledek, ale je teprve začátek sezony. Ještě to bude dlouhé.
