Čtyřiadvacetiletý odchovanec Sparty odešel v dorosteneckém věku do Waterloo, kde si vyzkoušel USHL. Další čtyři roky úspěšně kombinoval studium s hokejem na Cornell University. Do týmu Indiánů by měl 197 centimetrů vysoký a 96 kilogramů vážící forvard přinést hlavně důraz. „Myslím, že mojí předností je hra v předbrankovém prostoru, agresivita při napadání a síla u mantinelu,“ říká bývalý mládežnický reprezentant.
Strávil jste pět let v Americe, jak došlo k přesunu na západ Čech?
Po konci sezony, což bylo v polovině dubna, jsem s agentem řešil, co dál. Mohl jsem zůstat za mořem a podepsat smlouvu v AHL, nebo se vrátit do Evropy. Byly to pro mne tři celkem stresující týdny, než jsme se dohodli, co bude nejlepší řešení. Nakonec jsem se rozhodl pro Plzeň a jsem moc rád za tu šanci. Už se nemůžu dočkat, až všechno začne.
Šok v Litvínově! Extraliga v ohrožení, majitel chce klub za rok zrušit |
Proč právě Plzeň?
Ve hře bylo více faktorů. Sice jsem pět let nepůsobil v Česku, ale předtím jsem tady vyrůstal a hrával juniorské soutěže. V Plzni jsem cítil zájem a věděl, že zázemí klubu je na skvělé úrovni. Navíc se mi na plzeňském ledě hrálo vždycky dobře. Vzpomínám, že když jsem byl ve Spartě, tak jsme v posledním zápase, co jsem tady hrál, vyřadili s juniorkou Indiány v semifinále. Takže mám na tohle místo pěkné vzpomínky. (úsměv) V minulosti se mi tady dařilo, což v mém rozhodování také hrálo podstatnou roli a věřím, že to tak bude pokračovat.
Jaký byl hlavní důvod, proč jste ukončil zámořskou misi?
Během mého působení v Americe bylo samozřejmě cílem podepsat kontrakt v NHL a pak bojovat na farmě o místo v prvním týmu. Tato šance nepřišla, dostával jsem nabídky jen z AHL. Myslím, že pro můj další rozvoj byl nejlepším řešením návrat do Čech.
Dařilo se vám v Americe skloubit studium s hokejem?
Hlavně první dva roky to bylo náročné, ale získal jsem cenné životní zkušenosti, z kterých mohu čerpat. Hodně mě to posílilo, hlavně mentálně. Nebylo jednoduché si tím projít, ale jsem rád, že nyní se mohu věnovat naplno jen tomu, co mě strašně baví. A to je hokej.
Hokejisty Plzně posílili finští bratři. Kvalitní i charakterní hráči, chválí je Jandač |
Jakou hru od vás mohou trenéři i fanoušci očekávat?
Myslím, že mojí předností je hra v předbrankovém prostoru, agresivita při napadání a síla u mantinelu. Přínosem může být i hra v oslabení či přesilovce, protože tam jsem často hrával. Ale to jsou předčasné úvahy, záleží na tom, jak vše trenéři před sezonou poskládají. Chci být spolehlivou součástí mužstva.
Konzultoval jste přestup s někým z Plzně, případně s bratrem Tomášem, který už má ligové zkušenosti?
To ani ne. Znám Michala Teplého, ale s ním jsme to neprobírali. Byli lidé, od kterých jsem si vyslechl jejich názor, ale ve finále bylo rozhodnutí jen na mně. Zvažoval jsem všechny varianty a myslím, že se rozhodl pro nejlepší z nich.
S týmem jste krátce, jak probíhala předtím vaše příprava?
Trénoval jsem v Americe. Jakmile skončila sezona a já netušil, co se bude dít, tak jsem neměl ani týden volna, pořád se připravoval s klukama, kteří třeba věděli, že půjdou do AHL. Když bylo jasné, že půjdu do Plzně, tak jsem před třemi týdny sednul na letadlo a vrátil se do Čech. Poté jsem se připravoval individuálně, měl i krátkou dovolenou a od začátku týdne jsem s týmem.
Vrána na rozcestí. Hvězda extraligy? Může do Sparty, ve hře Švédsko i naděje na NHL |
Může být působení v Plzni odrazovým můstkem do NHL?
Ten sen a cíl tam pořád je, ale aktuálně mám v hlavě, abych něco přinesl do týmu a pomohl mu k úspěchu. Co bude dál, to se uvidí. Momentálně se soustředím jen na to, abych správně zapadl do mužstva a našel si svoji roli.
V loňském roce jste měl problém s kyčlemi, už jste zdravotně v pořádku?
To mě trápilo asi pět let a dlouho se nevědělo proč. Poslední dva roky to bylo hodně špatné, nemohl jsem se pořádně ohnout ani si zavázat boty. Pak zjistili, že na kyčlích jsou výrůstky a já musel na operaci. Rekonvalescence trvala pět měsíců, ale od té doby je všechno super. Pozoruji velký rozdíl, cítím se mnohem lépe nejen na ledě, ale i v běžném životě. Zpětně můžu být rád, že jsem operaci podstoupil.
Nejznámější český kouzelník je váš jmenovec Ondřej Pšenička. Neokoukal jste od něj triky, které byste mohl uplatnit v hokeji?
Ano, to vím. (smích) Osobně se neznáme, ale občas mi kluci předhazovali, jestli nejsme příbuzní. Mohu se ho určitě zeptat, jak třeba začarovat gólmana.
