Ještě před několika lety Ondřej Procházka uvažoval o tom, že s hokejem skončí. Dokonce už se porozhlížel po jiné obživě. Jeho bývalí spoluhráči z mládežnických reprezentací váleli v extralize, zatímco on hrál první ligu za Havířov.
„Nakonec se to nějak obrátilo a šel jsem postupnými kroky nahoru a nahoru, až jsem došel sem do Liberce. Jsem strašně rád, že jsem tady, Bílí Tygři mají velké ambice a doufám, že je naplníme,“ říká sedmadvacetiletý forvard, který má za sebou dvě povedené sezony v dresu Karlových Varů, v nichž celkem zaznamenal 54 kanadských bodů.
Jak se stalo, že jste extraligu začal hrát až v pětadvaceti?
Já jsem dal v pětadvaceti první extraligový gól, ale debutoval jsem už v osmnácti v dresu Sparty, když jsem byl ještě v juniorce a střídal jsem to s první ligou v Litoměřicích. Za Spartu jsem tenkrát odehrál nějakých dvanáct zápasů.
Ale pak přišla dlouhá pauza...
Ano, byl jsem asi pět let v první lize, než jsem šel do Varů.
Věřil jste tehdy, že se jednou do extraligy vrátíte?
Po těch letech v první lize pro mě bylo psychicky náročné, když jsem viděl, že kluci v mém věku, které jsem znal, hrají extraligu a někteří i NHL. Bylo to těžké, ale kousnul jsem se. V Litoměřicích jsem měl dva skvělé roky, kdy jsem hrál dobře a bodoval, a to mě posunulo do Varů. Tam jsem dostal příležitost a jsem za to vděčný. Byl jsem strašně rád, že jsem se dokázal zase vyšvihnout zpátky do extraligy.
Byly chvíle, kdy jste ztrácel naději?
Při působení v Litoměřicích už ne, ale tři roky předtím, když jsem byl v Havířově, jsem si hledal práci a pomalu jsem si už myslel, že končím s hokejem. Nakonec se to nějak obrátilo a šel jsem postupnými kroky nahoru a nahoru, až jsem došel sem do Liberce.
Po jaké práci jste se v krizových dobách poohlížel?
Docela mě baví práce se dřevem, takže po nějakém truhláři nebo tesaři. Ale spíš jsem se díval, jestli by se nenašel nějaký přivýdělek, protože peníze v Havířově nebyly zrovna velké. Nakonec jsem se ale dostal do Litoměřic, tam už to bylo lepší i finančně a už jsem koukal jen na hokej a snažil jsem se ze sebe dostat co nejvíc.
Do extraligy jste se vrátil v dresu Karlových Varů. Byla to pro vás velká změna?
První měsíce byly náročné, už příprava byla těžší, než jsem byl zvyklý. V extralize jsou tvrdší souboje a propracovanější systém a musel jsem si na to zvyknout. Snažil jsem se hrát naplno a povedlo se mi i bodovat a pak se ze mě stal, nechci říct klíčový hráč, ale hráč, který dokáže rozhodnout zápas a podpořit tým bodově. Jsem rád, že se mi podařil už první rok ve Varech. Do druhého jsem už šel s nějakým sebevědomím, že něco dokážu a že umím dát gól a nahrát na něj.
A letos na jaře přišla nabídka z Liberce...
Přechod z jednoho extraligového týmu do druhého už pro mě tak náročný nebyl. První kontakty s Libercem proběhly už někdy před play off a během něj už jsem věděl, že sem půjdu.
Je pro vás splněný sen být v kabině třeba s Radimem Šimkem, dlouholetým hráčem NHL?
Určitě. Když jsem byl malý, tak jsem na něj koukal v televizi a teď s ním sedím v šatně a bavíme se. Je to úžasný pocit.
Opravdu jste sledoval právě jeho?
Ano, jako kluk jsem fandil Liberci. Když Bílí Tygři získali titul a Sparta, kde v tu dobu hrál můj brácha, byla druhá, hodně jsem to sledoval. Věděl jsem, jaká jména za Liberec hrají a potkávat je teď v šatně je úžasné.
Jaký dojem zatím z Liberce máte?
Je to samozřejmě začátek, ale všechno je tady super, žádné stresy, a s ničím není problém. Musel jsem se rozkoukat v hale, poznat spoluhráče a s přítelkyní už jsme byli i na Ještědu.
Tam jste si vyběhl i v rámci Letní Tygří Challenge. Přihlásil jste se na tenhle každorodní náročný výběh dobrovolně?
Sám jsem si to určitě nevybral. Kluci mě dopředu připravovali, že to bude těžké, a když jsem to pocítil na vlastní kůži, musím to jen potvrdit. Jsem rád, že už to mám za sebou a v příštích letech to můžou zkusit zase jiní.
Vydržel jste běžet celou trasu?
Vydržel jsem jen asi sto metrů. Bylo to tak strmé, že se muselo jít pěšky a pomalu. Strašně mě bolely nohy a záda, takže jsem rád, že jsem to vyšel, navíc v celkem dobrém čase, v tabulce jsem se umístil někde v půlce. Na Ještědu jsem ale byl i při týmové akci, kdy jsme měli túru, která měřila asi dvacet kilometrů. Na letošek mám snad už vybráno.

































