„Po téhle sérii mám nastavené nějaké zrcadlo,“ svěřil se Kratěna, který na konci dubna oslaví jednačtyřicáté narozeniny.
Mátě tedy v hlavě, že tohle je konec kariéry?
Uvidíme… Musím si to v klidu rozebrat, ohlédnout se za celou sezonou. Podívat se na to, zda jsem ještě pro tým přínosem, zda mám pokračovat, nebo je čas skončit. Během pár dnů se rozhodnu.
Hnala vás v play off myšlenka, že to může být poslední sezona?
To ne, já myslel jen na náš hokej. Jediné, o co šlo, byl náš tým. A proto jsme teď moc zklamaní.
Co semifinálovou sérii s Kometou rozhodlo?
To, jak jsme odehráli naše přesilovky. Nedávali jsme v nich góly, naopak při nich i inkasovali. A to padá na nás, kteří jsme na ledě byli a měli to zvládnout úplně jinak. Jenže v těch přesilovkách scházelo všechno.
Proč?
Tak to prostě je. Někdo to jde samo, góly padají z každé střely. A jindy to nešlape, i když zkoušíte všechno možné. To nás potkalo v téhle sérii.
Měli jste i problém dostat se přes střední pásmo, které si Brno precizně hlídalo.
Ano, to byl další z problémů. A když už jsme se dostali do útočného pásma, neudrželi jsme se tam dlouho, nedokázali se prosadit.
Jak velkou či malou útěchou jsou bronzové medaile, které jste po utkání převzali?
V tenhle moment se to těžko komentuje… Nejdeme do finále, těžko se to hodnotí.
K bronzu jste Plzeň jako kapitán dotáhl před dvěma lety. Tehdy jste hned prohlásil, že na ten tým jste hrdý.
Teď je to jiná situace. Věřil jsem, že máme na víc. Přišlo mi, že ve čtvrtfinále s Olomoucí jsme se rozjeli. Věřil jsem, že do finále projdeme. A to zklamání je teď veliké.
Berete nějaký zápas v sérii s Brnem jako klíčový pro celý vývoj?
To se můžeme bavit o každém zvlášť. Těch situací bylo víc. Brno nás čtyřikrát porazilo, Kometě patří gratulace. Tak to je…
