„Potom už byly Vánoce, tak jsme si řekli, že si zajdu ještě s kyčlí, co bolela už dlouhodobě, a že návrat necháme až na příští rok,“ líčí 33letý centr své trampoty. V sezoně neodehrál jediný zápas, pouze z tribuny sledoval, jak kohouti marně bojují o předkolo play-off do posledního kola.
A do toho mu skončila smlouva, při jednání o nové nemá moc trumfů. Tedy až na to, že do přípravy půjde konečně zcela fit, natěšený do práce, a pak taky schopnosti hráče s vyváženou ofenzivní a defenzivní činností se hodí. „Chci zůstat, mám tady rodinu,“ řekl MF DNES.
Dá se čekat, že se obě strany dohodnou. Jihlavský rodák je v Olomouci osmý rok, pomohl jí do extraligy - což je pro něj stále největší hokejový zážitek - a v první sezoně po postupu se v ní udržet, když důležitými body zajistil záchranu v dramatické baráži, přestože kvůli zranění naskočil až v závěru ročníku. „Zabalit Řepu do deky!“ chválil jej tehdy kouč Jan Tomajko.
V předchozí sezoně odehrál v základní části už kompletní porci 52 zápasů s bilancí šest gólů a osm asistencí. Jeho hlavní předností je přehled ve hře, stabilita, poctivá šichta na obou stranách kluziště. Je jasné, že tyhle dovednosti si trenéři cení.
Však také Zdeněk Venera tolik litoval jeho letošního marodění: „Počítali jsme s ním jako s důležitým členem týmu.“
Nečekalo se, že bude chybět celou sezonu. „To se určitě nepředpokládalo. Trenéři si mysleli, že budu chybět třeba tři měsíce, nakonec s plotýnkou to byly čtyři. Ale bylo tam ještě víc věcí,“ povzdechne si Řípa v maskáčované bundě před olomouckým zimákem, kam letos chodil především jako divák.
„Měl jsem jiné dvě operace. S plotýnkou jsem na operaci nebyl, ale byl jsem ještě se slepákem, to zabralo další měsíc. A když už jsem teda marodil, tak i s kyčlí. Pak už se to natáhlo na celou sezonu.“
Vyhodnotil si, že když už nehraje, vyřeší si i dlouhodobější potíže. „Asi tak,“ přikývne chlapík, jenž si hlavu od starostí nejlépe čistí na kole s rodinou.
Vyloženě sezona blbec je dobrá aspoň k tomu, že na tu příští by měl být v pořádku bez omezení. „Jednou už jsem takovou sezonu taky měl, že jsem ji promarodil celou s mononukleózou, takže po šesti letech jsem zažil něco podobného,“ vzpomíná na psychicky náročné období bez hokeje. „Samozřejmě že bych byl radši na ledě. Ale musí se to vzít tak, jak to je. Nedá se nic dělat. Zdraví je jenom jedno.“
Parťákům držel palce. Přihlížel, jak až v posledním kole základní části přichází o šanci hrát předkolo play-off.
Klidná záchrana je sice fajn, ale po loňském pátém místě žádná sláva. „Play-off nebylo, ale hlavně že nejsme v baráži, protože tam to jsou největší nervy. Tomu se kluci dobře vyhnuli. Zkusíme to zase příští rok,“ věří, že i s ním v útoku.
„Budeme se teď o tom bavit. Pochopitelně bych rád zůstal,“ přeje si v Olomouci znovu potvrdit svou platnost hráč, jemuž se místo rčení o zdraví víc v životě osvědčilo jeho oblíbené motto, že s poctivostí nejdál dojdeš.
I pro svou poctivost by měl kontrakt dostat.
