V Olomouci jste prožil úspěšnou štaci. Neexistovala naděje, že vás ještě přesvědčí?
My jsme to vždycky obnovovali po roce. Já si vážně myslím, že tři roky jsou tak akorát, pak je dobrá změna. Erik Fürst (generální manažer Olomouce - pozn. autora) ví, že jsem déle jak tři roky nikde nebyl. Takhle jsme s tím počítali. Obě strany dodržely, co bylo domluvené.
Máte už jasno, kam povedou dál vaše hokejové kroky?
Nemám. V tuto chvíli mám jasno, že si rád odpočinu.
Venera už nebude trénovat Olomouc, hokejisty povedou Tomajko a Moták![]() |
Budete ještě trénovat?
Nevím.
Zvažujete nějakou nabídku?
Ne.
Vaše jméno padá i mezi adepty na reprezentačního trenéra.
O tom nic nevím.
Těší vás to aspoň?
Víte co, já noviny ani moc nečtu. A abych pravdu řekl, nároďák ani nikomu nezávidím. Že bych po tom toužil... Není velice o co stát.
Takže byste o reprezentaci ani v případě nabídky neuvažoval?
To jsem se špatně vyjádřil. Nikdo mě neoslovil, ani s tím nepočítám, protože si myslím, že je docela dost trenérů, kteří si na to dělají ambice a mají na to nárok. Nemám žádný podnět. Je to obrovská zodpovědnost, i když také velká čest. Všichni čekají úspěch, který dlouho nebyl. Ale já jsem to teď slyšel poprvé. Tímto směrem se mé úvahy neubíraly. Nabídka nepřišla, takže jsem nad tím ani nepřemýšlel.
Je ve hře funkcionařina?
Hokej mám rád, dělám ho řadu let. Uvidíme, co přinese čas.
Olomouc jste podruhé za tři roky dostal do čtvrtfinále. Znovu jste v něm nestačili na Plzeň 1:4 na zápasy. Byl to strop týmu?
Mohlo to být horší, mohlo to být lepší. Jako vždy. Celou sezonu jsme měli vyrovnanou. Máme naprosto vyrovnanou bilanci 26 výher a 26 proher v základní části. V play off máme čtyři výhry, pět porážek. Ani v sezoně nebyly delší série, ať už proher, či výher. Maximálně dva tři zápasy. Jinak jsme se celou základní část pohybovali kolem středu tabulky, až do závěru to bylo napínavé. Byly ve hře všechny možnosti – mohli jsme uhrát šestku, desítku, ale taky hrát play out. Výkony byly stabilizované, odpovídající tomu, na co mužstvo mělo. Předkolo se Zlínem jsme zvládli dobře.
A bitvu s nabušenou Plzní?
V sérii s Plzní se možná projevilo, že už jsme měli v nohách docela dost zápasů, závěr byl hodně těžký. Oproti Plzni jsme měli pět zápasů navíc. Na začátku se projevilo, že jsme rozehraní, ale pak už toho naši hráči měli dost a Plzeň se dostávala do hry. Ale na prvním místě rozhodla kvalita plzeňského kádru, byli silnější a zaslouženě postoupili. Chtěli jsme mezi čtyři, byla by to bomba, ale když se na to podíváme reálně, tak by to nebylo úplně odpovídající kvalitě mužstva.
Štve vás nálepka psů obranářů?
Tomu se musím smát. Nikdo nám neodpáral, že hrajeme defenzivní hokej, ale přitom my jsme byli třetí v počtu střel na bránu soupeře. Víc jich vyslala pouze Sparta a Třinec. To bych rád vyzvedl, protože řeči, že jsme jenom bránili, jsou nesmysl. Zápasili jsme s produktivitou, gólů bychom dali daleko víc, kdybychom šance dokázali proměňovat. Určitě bychom někoho ve statistikách na špici měli, pokud by tam byla ještě kolonka kromě gólů, asistencí i mohl dát gól. Ze základní části bych ještě vypíchl pár čísel – co nám šlo, co nám nešlo. Odpovídá to přesně charakteru mužstva, nebyli tam lídři kanadského bodování. Mužstvo získávalo body bojovností. Byli jsme na tom velice dobře v oslabení, což je právě obrázek bojovnosti a vůle hráčů. V této činnosti byl lepší jenom Třinec. Naproti tomu nám nešly moc přesilovky.
Prostor jste dal talentovanému obránci Jakubu Galvasovi. Doporučujete mu zůstat ještě v extralize, nebo vyrazit do Ameriky?
Má svoji hlavu, ale kdyby bylo na mně, radil bych mu, aby tady ještě nějaký rok zůstal, trošku se obalil svaly, než do Ameriky půjde. Ale kluci si to rozhodují sami. Je to jejich život, kariéra.
V play off vyletěl nahoru obránce Robin Staněk, kterému jste v sezoně moc prostoru naopak nedal. Překvapil vás?
Musím říct naprosto otevřeně, že mě Robin Staněk v závěru hodně překvapil. Možná jsme se na něho nedívali úplně dobrýma očima. Ono to tak někdy je. Asi mu pomohlo, že jezdil do Havířova, kde se dostával do klíčových rolí – přesilovky, oslabení, byl hodně na ledě. Předtím to pomohlo Davidu Škůrkovi, že se v první lize rozehrál. V závěru nám Robin hodně pomohl, protože kluci dohrávali se zraněními. Martin Vyrůbalík třeba sundal sádru a šel hrát. Robin mě překvapil příjemně, až jsem přemýšlel, jestli jsme mu předtím nekřivdili.
Jak budete na Olomouc vzpomínat?
Můj pátý extraligový mančaft. Všude je to jiné. Já hlavně budu rád, že se podařilo tady stabilizovat extraligu. Přišel jsem po barážové sezoně a nikdo už to nechtěl zažít. Nám se podařilo tři roky být hodně daleko od baráže. Říkal jsem, že jsme sledovali šestku, desítku, play out, ale po očku jsem se díval i na poslední dvě mužstva, protože ten strašák tady ještě je. Je nakročeno, ale do špice je stále docela dlouhá cesta. Ještě bych chtěl na závěr něco říct.
Povídejte.
Rád bych poděkoval fanouškům, kteří nás nebo mě podporovali celé tři roky. Děkuji za spolupráci kolegům a všem lidem z klubu. Fungovalo to dobře. Díky.