Dopita radil chytrost, říká olomoucký hokejový objev Škůrek

Když se hokejové Olomouci hned v prvním kole uplynulé sezony zranil klíčový obránce Pavel Skrbek, šly na její trenéry mdloby. Než je rozehnal 23letý zadák David Škůrek. Odchovanec klubu se rozehrál k výborným výkonům, byl největším překvapením bojovného týmu, jenž skončil v extralize jedenáctý.

Olomoučtí hokejisté v přípravě. Druhý zleva David Škůrek. | foto: Tomáš Frait, MF DNES

Nikoli jen proto, že se 112 kilogramy je nejtěžším hráčem soutěže. V základní části si připsal čtyři góly a devět asistencí, na ledě se ale hlavně stále zlepšoval. A chce na to navázat v příštím ročníku, ve kterém Skrbkovo místo po jeho odchodu z Mory zaujme definitivně.

Jak jste se těšil do přípravy?
Těšil jsem se, volno bylo vážně dlouhé, už to chtělo pohyb.
Vypnul jste od hokeje?

Co o něm řekli

Zdeněk Venera, trenér Olomouce
„Možná kdyby Skrbek hrál, tak jsme play-off uhráli, ale nevěděli bychom, že tak dobře může hrát David Škůrek, který mezeru zacelil. Ze začátku moc šancí nedostal, parádně se vyhrál v 1. lize a v závěru – si troufnu říct – patřil k nejlepším bekům. Ukázal, že do budoucna může být pro Olomouc hodně platný.“
Jan Tomajko, trenér a šéf Olomouce
„David Škůrek udělal největší skok, podával výborné výkony. Potenciál jsme u něj viděli už i předtím, ale řekl bych, že David loni v létě opravdu dobře trénoval. I když ze začátku sezony nehrál, jezdil do Havířova, kde s ním byli hodně spokojení. Zase mu napomohlo, že Pavel Skrbek byl tak dlouho zraněný. Aspoň se dostal do sestavy. Jak se říká: všechno zlé je k něčemu dobré.“
Kamil Přecechtěl, bývalý mládežnický trenér Olomouce
„Už před dvěma lety, kdy mu dal jeho první šanci Jirka Dopita, který se o něj velice dobře staral i po trénincích, kdy si jej bral na individuální tréninky, udělal obrovský pokrok. Dál na sobě pracuje, ví už, kterým směrem a jak. Bude z něho velice slušný obránce, tohle ještě není konec jeho hokejového růstu. Důležité je zdraví, aby mu vydrželo, protože velcí hráči mají problémy s obrovskou váhou.“

Byl jsem v Americe. Wellness a podobně, ale bylo to už fakt dlouhé.
Navštívil jste zápas NHL?
Jo, byl jsem se dívat na Floridu s Montrealem, ale nebylo to zas tak záživné. Přišlo mi to atmosférou jako v divadle.

A hokej se vám líbil?
Nic moc. Byl bez náboje. Nevím, jestli to bylo tím, že bylo před play-off a bylo už vše jasné. Asi se už šetřili.

Ale vidět Jágra je zážitek, ne?
Určitě, byli tam super hráči. Líbil se mi i Radulov, hrál výborně.

Říkal jste si, že byste stíhal?
Shora je to strašně jednoduché říkat, ale to se musí zažít na ledě.

Máte za sebou nejlepší sezonu, trenéři vás chválili, jak jste nahradil zraněného Pavla Skrbka. Cítil jste na sobě posun?
Mě hlavně zvedlo, když jsem byl poslaný do Havířova, prostě jsem si řekl, že to takhle nechci. Chtěl jsem se zkrátka vrátit do sestavy. Vyplatilo se, zůstal jsem tam pak už do konce sezony.

Uvědomil jste si, že první liga je pro vás už málo?
Přesně.

Co s vámi všechny ty komplimenty dělaly?
Já jsem se na to nějak nedíval. Chtěl jsem hlavně zvládnout sezonu, abych hrál stejně až do konce. Šanci jsem dostal hlavně díky zranění Pavla Skrbka, bylo volné místo, tak mě tam zkusili dát. Naštěstí to tak vyšlo.

Z kohoutí kabiny

● Útočník Roman Vlach si pochvaluje, že v Olomouci prodloužil hostování ze Zlína. „Byl jsem tu spokojený, kluci jsou tu perfektní. Všechno si sedlo tak, jak mělo. Neměl jsem důvod odcházet pryč, navíc to mám domů do Zlína blízko,“ řekl pro klubový web. „Bylo hodně aspektů, které hovořily pro to tu zůstat. Bylo to celkem rychlé.“
● Útočník Antonín Pechanec věří, že na zkoušce v Olomouci uspěje a nevrátí se do Havířova. „Chtěl bych konečně odehrát celou sezonu v extralize. Předtím jsem vždy hrál jen závěr, když si mě nějaký tým vytáhl. Budu moc rád, pokud se tady prosadím,“ řekl pro klubový web. „Když jsem přijel, tak mi Petr Strapáč říkal, že je tady skvělá parta a že se nemám čeho bát. A měl pravdu.“

Váš bývalý mládežnický trenér Kamil Přecechtěl říkal, že vám pomohly tréninky už pod Jiřím Dopitou. V čem konkrétně?
Poradil mi takovou chytrost v defenzivě – jak si najet na hráče a takové věci – střelbu, bruslení. To je nejdůležitější.

Je těžké být s tolika svaly v soubojích včas?
Rozhodně to není, jak když má někdo sedmdesát kilo. Pokud bráníte obratnějšího hráče, je to těžší. A když podobně těžkého a vysokého, tak se to dá, to je v pohodě.

Na to, jak jste velký, se zase tolik nesrážíte. V hitech si nelibujete?
Snažím se hrát celkově, abych byl co nejvíc přínosný pro tým. Když je potřeba, tak nemám problém někoho srazit nebo něco vyprovokovat.

Na čem teď pracujete?
Chci dál zapracovat na pohybu a mít ještě trochu větší přehled. Ale hlavně pohyb, obratnost, rychlost.

U větších hráčů jsou větší i zdravotní rizika. Je to i váš případ?
Největší problém jsem měl s ramenem, vyřadilo mě to skoro na celou loňskou sezonu. Jako mladší jsem měl potíže s třísly, ale pak jsem na to začal dělat cviky a už se mi to vůbec nevrací, takže je to dobré.

Bylo velké zklamání, že předkolo play-off vám uniklo až v posledním zápase, nebo jste klidnou záchranu v extralize bral?
Bohužel, začali jsme pozdě sbírat body. Uteklo nám to někdy kolem Vánoc, kdy jsme měli šňůru proher. To bylo ještě v listopadu. Ztratili jsme moc bodů, to bylo nejdůležitější, a pak už se to špatně honilo.

Skrbek odešel, změn po sezoně se událo víc. Můžete už teď říct vaše vyhlídky na příští ročník?
Vůbec si netroufnu říct. Po osobní stránce chci hlavně začít tak, jak jsem skončil. Nedíval bych se na to, co bylo. Sezona začíná znovu a všichni jdou od nuly.