Zbyněk Irgl byl na tréninku olomouckých hokejistů při síle. Zranění, které hokejového matadora vyřadilo ze závěru přípravy, doléčil. V pátečním startu extraligy na ledě Vítkovic by tak největší hvězda kohoutů neměla chybět. Na konci listopadu oslaví 39. narozeniny.
Je nejstarší v mančaftu. Kapitán Martin Vyrůbalík bude mít 39 dva měsíce po něm. Slovenský lídr František Skladaný je o rok mladší, ale na rozdíl od Irgla začátek ročníku kvůli zranění vynechá. I tak bude mít Mora v sestavě třicátníků habaděj. Na soupisce jich je třináct.
Bude zkušenost předností, či slabinou Olomouce? Bude rychlá? „Myslíme si, že jo,“ věří trenér a šéf klubu Jan Tomajko. „To, že je někomu třicet, ještě neznamená, že je pomalý. Dneska hraje spousta hráčů i ve vyšším věku. Neměl by to být problém. Bereme to tak, že hráči jsou zase zkušenější a neustále se v extralize zlepšují. Jsou v nejlepším věku.“ To platí zejména o 31letém centrovi Janu Knotkovi – buldok, jenž vyzrál v rozdílového extraligového borce.
Ale také o Irglovi. Má za sebou parádní sezonu; v základní části nastřílel 22 gólů. A pořád si díky speciálnímu cvičení uchovává výbušnost. „Chci navázat na předchozí sezonu,“ plánuje. „Když se podíváte na věk hráčů, máme už něco za sebou, jádro se nemění, tak snad budeme předvádět výkony co minulý rok.“
Olomouc posílila ofenzivu o další třicátníky, zajímavá jména – z Vítkovic přišel Rostislav Olesz (33 roků) a ze Sparty Lukáš Klimek (32). Přidali se tak ke třicátníkům Irglovi, Vyrůbalíkovi, Skladanému, Konrádovi, Ondruškovi, Knotkovi, Lašovi, Burianovi, Švrčkovi, Jaroměřskému a Nahodilovi.
Třináct protřelých má Moru táhnout. Podle jmen i výsledků se může zdát, že podceňovaná Olomouc už je v extralize respektovanou organizací. V minulém ročníku byla v dramatické sérii s Plzní zápas od semifinále. „Doufáme, že nám to přidává na respektu. Hlavní věc je hra a výsledky. Potřebujeme udržet laťku a ještě ji posunout. Pak můžeme chtít, aby z nás měly týmy i veřejnost větší respekt,“ prohlásil Tomajko včera na předsezonní tiskové konferenci.
Generační výměna? Ještě ne
Tuší, že generační obměna kádru je za dveřmi. Ale neotvírá je, klepání neslyší. Věří, že tahle parta by mohla zažít ještě větší párty. „Samozřejmě, že nás to jednou čeká, ale nemůžeme se na to dívat tak, že máme třináct třicátníků, že je to špatně,“ ohradí se. „To, že někdo je mladý, není na ledě přednost, neznamená to, že je lepší než ten, co má třicet. Zatím to tady tak není,“ vysvětluje skladbu kádru generální manažer Erik Fürst.
Svalnatý zadák Vyrůbalík kývne: „Je nás tady sice víc třicátníků, ale jsou to kluci, kteří odmakají na ledě přes sto dvacet procent.“
Fürst si tým roky (už od první ligy) piplá s mimořádným citem. Vybírá hráče tak, aby zapadli do systému, kabiny i nízkonákladového rozpočtu. V přípravě Hanáci využívali i služeb trenéra bruslení.
„Od začátku jsme dbali na bruslení, to je základ hokeje. Hodně jsme se tomu věnovali a ještě budeme věnovat. I třicátníci se mohou v bruslení zlepšovat,“ tvrdí druhý kouč Zdeněk Moták. „Nebude to o třicet procent, možná ani o deset, ale v určitých momentech v hranách nebo silovém bruslení ano.“
Jak se můžete v osmatřiceti zlepšit v bruslení, kapitáne? „Těžko,“ uměje se Vyrůbalík. „Byly tam věci, které jsem nezvládal. Ale to asi většina kluků. Já jsem s powerskatingem začínal až ve 34 letech. Těžko se člověk zlepší o víc procent, je to vodítko a další zkušenost, která nám může pomoct, ale to z nás lepšího hokejistu neudělá.“
Olomouc sice přišla o perspektivní odchovance Jakuba Galvase a Aleše Jergla, vsadila ještě víc na zkušenost, ovšem dál chce zabudovat do sestavy své naděje. O místo se perou Matúš Hlaváč (18), Adam Rutar (18), Ludvík Rutar (20), Tobiáš Handl (17) a Matěj Kořenek (19). „Určitě se dostanou do hry. Chceme, aby hráli, aby se zlepšovali, ale není to tak, že budeme někoho tlačit na sílu. Když si to zaslouží, hrát bude. Pro mladé je těžké se prosadit mezi dospělými, ale sítem musí každý projít,“ povídá Tomajko. „Musí být lepší než starší. Je konkurence, a kdo si s ní neporadí, nemůže hokej hrát na takové úrovni. Je to na nich. Věnujeme se jim i po tréninku, potenciál mají. Jsou to kluci ve čtvrtém ročníku na střední škole. Není vše jen o hokeji, musí to jít ruku v ruce.“ Fürst dodává: „Snažíme se jim domluvit střídavé starty v první lize, aby něco odehráli v dospělém hokeji a zlepšovali se.“
Správný přístup. Jaký výsledek přinese Olomouci, která se s necelými 60 miliony korun na sezonu řadí opět ke spodku extraligy?
„Cíl je furt stejný: vyhnout se spodku a jít do play off. To není alibi,“ říká Fürst. „Primárně se potřebujeme vyhnout poslednímu místu, ze kterého se letos padá přímo. Nechceme mít velké řeči, že budeme ve finále. Budeme si dávat postupné cíle a od nich se odrážet,“ velí Tomajko. „Věřím, že dosáhneme ještě většího úspěchu než loni,“ mrkne Vyrůbalík. „Stáří“ vpřed!
Nová hala? Hlavně ať neprší, střecha je nutnostŠéf a trenér hokejové Olomouce Jan Tomajko zvedne hlavu ke ztrouchnivělé střeše plechového zimáku. „Když prší, je to znát,“ říká zkroušeně. „A včera pršelo...“ Generální manažer Erik Fürst loni úspěšně žádal hokejový svaz o výjimku, aby nemusel jeho klub pod hanebnou střechu instalovat videosystém nutný pro trenérskou výzvu. Doufal, že oprava střechy se do té doby stihne. Nestihla. „A tentokrát už jsme výjimku nedostali,“ vydechne. Kamery tak už jsou pod stropem stařičké haly. „Je důležité, aby se opravila střecha. Snahy představitelů města jsou takové, že by chtěli stavět novou halu, což je pro výchovu mládeže nezbytné. Počet hodin ledové plochy, který je možný rozprostřít mezi mládež, je velmi malý,“ štve nejen Fürsta, ale všechny v hokejové Olomouci, rodiči počínaje. Politici léta slibují nový zimní stadion. Plány jsou krásné. Vizualizace parádní. Teď už to snad vyjde, věří fanoušci. „Je to naše obrovské přání. Něco by s tím měli udělat. Zázemí jsme za ty roky dali dohromady, je srovnatelné s ostatními extraligovými kluby. Ale schránka zvenku je mezi extraligovou společností nejhorší,“ lituje Fürst. Nejhorší? Pro město Olomouc, jemuž zimák patří, přímo ostuda. Především ale žalostně chybí druhá ledová plocha. „Vezměte si, že i Vary mají dvě krásné haly,“ připomíná trenér Zdeněk Moták. „Krajské, stotisícové město by si zasloužilo jiný stánek. I pro kulturu. Lidé by mohli chodit na Gotta, aby nezmrzl. Takhle přijedou jen Alexandrovci. Ale Gott nebo Bílá tady nebudou zpívat nikdy,“ přemítá. „V lednu ne,“ kývne Tomajko. Pak se i Fürst podívá vzhůru: „Střecha je vážně nutnost. Je v žalostném stavu.“  Nové pravidlo v hokejové extralize, trenérská výzva, žádá kamerový systém. Ani ztrouchnivělá střecha olomouckého zimáku už výjimku nedostala. |
