Takhle si to v hokejové Olomouci představují. „Byli jsme velice bojovní, důrazní, silní. Myslím si, že jsme zaslouženě zvítězili, a jsme za to šťastní. Máme mužstvo, kdy musí hrát dvacet hráčů, a když jeden vypadne, budeme mít problém. Všichni musí hrát dobře, bojovat a být jako psi. To je naše Mora,“ zářil po vítězství 2:1 na ledě první Sparty trenér Zdeněk Moták. „Bylo to vyrovnané utkání,“ uznal.
Autor rozdílové trefy, útočník Petr Kolouch, olomoucké pojetí ideálního představení rozšířil: „Hrát kompaktně, v pěti dopředu i dozadu, být nepříjemní a nedat soupeři ani centimetr ledu. Znepříjemňovat jim to. Vyhrávanými souboji bereme soupeři síly, to je naše cesta.“
Hokejová Sparta oslavila v roce 1990 první porevoluční ligový titul. Téměř po třiceti letech oblékli současní hokejisté klubu na počest vítězů jejich tehdejší trikoty, jenže před očima tehdejších tahounů Gudase, Hostáka či Kverky neuspěli. Proti Olomouci se jim dresy navíc pletly.
Ještě před zápasem to začalo sympatickým ceremoniálem. Vítězný tým z roku 1990 nastoupil na led, zamával fanouškům a užil si potlesk. Halou zazněla jména všech hráčů: kapitán Jan Reindl, Jaromír Kverka, Jiří Hlinka, Richard Žemlička, Martin Hosták, Leo Gudas nebo Jiří Doležal...
Právě na jejich počest sparťané v neděli proti Olomouci nastoupili ve výročních dresech bez reklam. Velkou radost ovšem přítomným neudělali. Nevyužili ani dlouhou pětiminutovou přesilovou hru po faulu loktem Petra Strapáče do hlavy Lukáše Pecha.
I dalších pět početních výhod vypadalo utrápeně, byť jednu využil obránce Jan Košťálek. „Nekoncentrace, děláme to jinak než na tréninku. Každý do toho chce dát něco svého, pak to nestojí za nic. Jsme ‚hrrr‘ místo toho, abychom byli trpěliví,“ mrzelo Pecha.
Pohodě nepřidaly ani dresy, v nichž sparťané nastoupili. Bíločervená kombinace se až příliš podobala té olomoucké červenobílé.
„Pletlo se to šíleně. Kolikrát jsem rozjížděl puk, koukal jsem periferně. A když jsem zvedl hlavu, najednou je to místo spoluhráče olomoucký protihráč a já musel hledat další nahrávku. Za mě to příjemný nebylo,“ povzdechl si Košťálek.
Strapáčův další faul. Úmysl?
Lídr extraligy prohrál podruhé za sebou, v sobotu padl v posledních Pardubicích 3:4. Dresy ani únavou se ale Pech nebránil. „Mistři prostě tyhle dresy měli. Zrovna to padlo na Olomouc. Kdyby na Vary, Plzeň... Nedá se nic dělat, vymlouvat se na to nemůžeme, kvůli tomu jsme neprohráli,“ zdůraznil.
„Olomouc na tom byla podobně a dala dva góly. My jen jeden, šlo o výkon,“ připomněl Pech. Sám musel ve druhé třetině na chvíli z utkání odstoupit, když od Strapáče dostal loktem do hlavy. „Smutná událost. Petr (Strapáč) hraje tvrdě, bohužel tam byl Pecháček, ne Jurčina, ten by to dostal na prsa. Po zásluze potrestaný faul. Ale v žádném případě nešlo o naschvál. Znám Petra spoustu let, bylo to v zápalu hry,“ bránil svěřence Moták. „Bohužel to není poprvé,“ uznal.
Strapáč si letos odpykal dvouzápasový trest za krosček do obličeje vítkovického obránce Černého.
Možná i proto měl Pech jiný názor: „Bylo to úplně zbytečný. Nevidím mu do svědomí, ale už v tunelu (do šaten odcházeli spolu) jsem mu říkal, že to určitě chtěl, že to bylo naschvál.“
Emoce zklidní reprezentační přestávka a 18. prosince se devátá Olomouc pokusí ve Vítkovicích vyhrát poprvé v sezoně tři zápasy v řadě.
