Po čtrnácti zápasech za Olomouc, ve které 29letý útočník dostal šanci restartovat slibnou kariéru v extralize, se teď objevil mezi třiceti pěti jmény (také se spoluhráčem z Mory Branislavem Konrádem) v širší nominaci trenéra Slovenska Zdena Cígera na Německý pohár. I kdyby ve finální dvaadvacítce nakonec nebyl, je to pro Mikúše další potvrzení, že se vydal po správné cestě.
V Olomouci se lepší každým zápasem. Hned ve druhém se trefil. „Po takové době tak krásný pocit!“
Posbíral devět kanadských bodů (6+3), více nemá nikdo z týmu. Ukazuje přehled ve hře i rychlou střelu zápěstím. „Je to zkušený borec, šikovný, v přesilovkách jsme se docela zvedli a už si to tam umíme dát,“ chválil jej parťák z útoku Jan Knotek po minulém vítězství nad Mladou Boleslaví (2:1).
Mikúše však více než body těší zjištění, že koleno nezlobí.
„Z toho mám radost. Doufám, že zdraví bude držet a to je jediné, co si přeji.“
Zbytek totiž přijde, neboť Mikúš hokej umí.
Na mistrovství světa v Helsinkách v roce 2012 pomohl Slovensku ke stříbru, avšak od kanadské hvězdy Ryana Getzlafa schytal ve čtvrtfinále koňara. A tím později začalo dva a půl roku útrap. V létě 2014 po šampionátu v Minsku se podrobil artroskopii kolene. Jenže dostal infekci, měl stafylokoka.
„Staří lidé na to mohou i umřít,“ řekl Mikúš v rozhovoru pro pravda.sk. „Museli mi koleno šestkrát vyplachovat, takže s tím se nedalo moc co dělat. Proto to trvalo tak dlouho. Pak na následný zákrok jsem také chvíli čekal, takže se to strašně natáhlo.“
Podobné problémy měl nedávno například bývalý fotbalista Olomouce či Jablonce Michal Hubník. Po operaci kolena dostal rovněž infekci. Následovalo dalších šest zákroků, až kariéru raději ukončil. Ve 32 letech. Tak těžké by bylo se vracet. A to nakoukl i do národního týmu.
O tři roky mladší Mikúš útrpné martyrium podstoupil. Po dvou a půl letech bez hokeje se v létě upsal po krátké zkoušce Olomouci, kde mu sjednal test jeho mladší bratr Tomáš, jenž je na Hané druhou sezonu. „A to jsem byl na zkoušce jen v Los Angeles. Výlohy na léčení mě stály tolik co luxusní auto.“
Co řekl Mikúš po výhře nad Mladou Boleslaví„Trošku to z nás spadlo. Samozřejmě sezona nekončí a věřím, že na to navážeme, protože poslední zápasy jsme sice hráli dobře, akorát nedáváme góly. Mohli jsme to rozhodnout dřív, ale je to naštěstí za tři body. V kabině jsme to už rozebírali. Musíme být vytrvalí na tréninku a věřit, že tam něco padne. Musíme být možná v brankovišti drzejší a pohotovější. V zakončení je dost vidět, že poslední fáze nám chybí, a když si vypracujeme šanci, tak ji nedáme. Dostáváme dost často góly z odražených puků. Ale bojovali jsme do poslední sekundy. Zavřeli nás v pásmu, drtili nás, naštěstí jsme to ubojovali. Hodně pomohl rychlý druhý gól, byl v podstatě přímočarý. Honza Knotek to vzal na sebe a propálil brankáře. Takový gól jsme potřebovali. Já měl tři vyloučení. Ty šance mě trochu naštvaly. Dvěma fauly jsem hasil situaci, třetí při přesilovce byl zbytečný, kdy jsem vyrazil hokejku Klepišovi. Musím si dávat pozor.“ |
Pojišťovna totiž náročnou léčbu v Americe téměř nehradila. Pomohla rodina a především vůle. Mikúš se nevzdal. Věřil, že zase bude předvádět svůj nejlepší hokej. „Musím říct, že také negativní zkušenosti, co byly, člověka posunou, když si z nich sebere ponaučení. Zažil jsem moc pádů. S odstupem času mi určitě pomohly,“ přemítá.
Upřímně, pokud by nebylo zranění a dlouhé pauzy, těžko by se takový hráč v optimálním věku s mnoha starty v ruské KHL objevil ve skromné Olomouci. Jenže tohle byl výhodný obchod pro obě strany: u nás dostaneš možnost pro restart!
A Mikúš neváhal. „Moc se mi v Olomouci líbí. Je to takový domácký klub jako Poprad či Skalice,“ srovnával.
Extraliga by v něm mohla mít zajímavou osobnost soutěže. „Má toho spoustu odehraného. Hrál v KHL za Lev Praha, byl v Americe... Slibujeme si od něj zkušenosti a tvůrčí schopnosti, které nám minulý rok chyběly. Mohl by přinést do naší hry klid,“ řekl k jeho angažování šéf Olomouce a asistent trenéra Jan Tomajko.
Rád takového borce za dostupný peníz zaplatil. Po zranění nebyly pro Mikúše finance to hlavní, i když musel do léčby dost investovat.
„Je to také o tom, že Juraj dva roky nehrál, měl komplikované zranění kolena a teď se snaží zase dostat zpět do formy. Z toho vyšlo, že je u nás. Jsme rádi, že mu můžeme pomoct, že se zase může do toho dostat – a na druhou stranu on nám může pomoct také,“ těší Tomajka.
Kapitán kohoutů Martin Vyrůbalík doplňuje: „Juraj je opravdu šikovný hráč, který má i zkušenosti. Sice dlouho nehrál, ale o to může mít větší chuť. Záleží na něm. Je dobrým klukem do kabiny. Na nic si nehraje, že by měl někde něco odehrané. Věřím, že nám určitě pomůže.“
Sám od sebe Mikúš čeká, že ještě vylepší koncovku, bude pro devátou Olomouc platnější a pomůže jí do play-off. „Musím to na tréninku nacvičit. Nebudu věšet hlavu. Uvědomuju si, že mi to tam mohlo padnout víckrát.“
Ne, hlavu tenhle hráč oddaný hokeji věšet opravdu nebude.
