Ve 26. minutě po třetím gólu Kladna vystřídal Jan Lukáš v brance jedničku Branislava Konráda a další gól už Jágrovi a spol. nedovolil. I když odchytal jen polovinu zápasu, přesto byl na jeho konci po porážce 1:3 vyhlášen nejlepším hráčem kohoutů.
I to vypovídá o situaci, v jaké se olomoučtí hokejisté nacházejí. Rozčarovaní ze špatných výsledků a také trochu bezradní při hledání způsobů, jak je zlepšit. „Co nám chybí? Hledáme to nějaký pátek a nedokážeme si na to zatím odpovědět,“ přiznává brankář HC Olomouc Jan Lukáš.
Doma jste prohráli sedmkrát v řadě, přitom jste se vždycky mohli o domácí prostředí opírat. Kde je příčina?
Nevím, těžko říct. Je to otázka, kterou si pokládáme i sami, proč nám to tady nejde. Jsme trošku svázaní nebo máme vůči fanouškům nějakou zodpovědnost? Nedaří se nám to, taky nás to štve a musíme to zlepšit, jestli chceme být úspěšní.
Porážkou s Kladnem vás soupeř přeskočil v tabulce, vnímáte, že se blížíte ke dnu?
Vnímáme, že zápasy prohráváme a to nechceme. Chceme nějaký bod urvat, což se nám zatím nedaří. Starty do třetin a do zápasů nemáme úplně takové, jak bychom si představovali. Góly taky nedáváme, čili těžko se teď momentálně o co opřít.
90,65 je procentuální úspěšnost zákroků Jana Lukáše. 90,88 olomoucká jednička Branislav Konrád je o chlup lepší. |
Kladenští Jágr i brankář Godla říkali, že Olomouc nehrála špatně. Jaké byly tedy důvody porážky?
Taky si myslím, že nejsme úplně špatní, ale chybí tam možná detaily nebo chuť, zarputilost. Těžko říct, špatně se hodnotí, v čem by to mohlo být.
Aktuálně jste jedenáctí, od posledních Pardubic vás dělí jen čtyři body. Je to už důvod k nervozitě?
Řekl bych, že nejsme nervózní, máme zkušený tým. Myslím, že každý v takové situaci byl a zhruba ví co a jak. Teď je otázka, jestli nervozitu potřebujeme, aby nás dostala do tlaku, nebo něco podobného. Nevíme. Jsou to otázky, na které sami hledáme odpověď, a nemůžeme k tomu nic říct. Ptáme se sami sebe.
Navíc je před vámi série zápasů s týmy z horní poloviny tabulky.
S losem se nedá nic dělat. Pokud se z toho chceme vyhrabat, potřebujeme body získávat, lépe do zápasů vstupovat a lépe je zvládat. Možná ty klíčové momenty v třetinách nebo přesilovkách, oslabeních uhrávat a otáčet na naši stranu, což se nám tuto sezonu vůbec nedaří.
Kotel skanduje „bojujte za Moru“, což je navzdory sedmi domácím porážkám stále ještě pozitivní přístup.
Je to tak. Snažíme se, ale nelepí to a jsme něčím svázaní. Je to diametrální rozdíl oproti minulým sezonám. Víme, že umíme hrát, máme dobré pasáže, ale najednou jako bychom hráli s kameny v kapsách.
Jen 37 vstřelených gólů je nejméně v celé soutěži. Tam je největší problém?
Nějaké stoprocentní šance tam jsou, i když ne vždy. Někdy soupeře přestřílíme, ale jsou to střely od mantinelu, od modré, kdy tlak nemáme. Musíme to zjednodušit. Ať přechod, nebo cokoliv. Potřebujeme dávat špinavé góly, od kalhot, od bruslí, od hlav. Musíme to tam víc dávat. Když góly nedáváme, nesmíme je ani dostávat. A na tom zatím hoříme.
Proti Kladnu jste začali aktivně, ale dva rychlé góly vás viditelně nalomily a ten třetí odrovnal. Chce to zařvat?
Hecujeme se, všichni chceme, ale pak přijdeme na led a je to, jako když praskne balonek. Jsme nafouklí, chceme do toho jít, a pak se něco zlomí. Ale co, to sami nevíme.
