Byl to velký boj až do konce. Čekali jste takový průběh?
Každý si mohl přečíst, že v pardubické kabině byla po předcházejícím utkání velká bouřka, a bylo jasné, že se přijedou prát o dobrý výsledek. Přesně podle toho to vypadalo.
Gólovou pojistku jste mohli přidat už ve druhé třetině. Nápor ale zastavila vlastní přesilovka...
To je pravda. V přesilovkách nám to tam zatím nepadá. Prosadit se proti bránící čtyřce ale není jednoduché. V oslabení každý hraje maximálně zodpovědně. Třeba přesilovku proměníme příště, třeba ve chvíli, kdy to budeme potřebovat.
V obraně se vám naopak daří. Pomáhá vědomí, že málo inkasujete také v ofenzivě?
Je to tak nějak spojené. Dozadu hrajeme dobře, nepouštíme soupeře do přečíslení a také díky tomu dostáváme málo gólů. Navíc nedovolíme, abychom byli pod tlakem. To pomáhá i v útoku. Víme, že nám na vítězství můžou stačit i dva góly.
V poslední třetině jste přes vedení hráli stále aktivně. Nenapadalo vás už především držet těsný náskok?
Ono to většinou dopadne tak, že když bráníte výsledek 1:0, dostanete gól. My jsme raději chtěli přidat další a vyplatilo se to. Být v útočném pásmu je nejlepší obrana, což se opět ukázalo.
