„Jsem si všeho vědom, ale chci se posunout, hlavně co se času na ledě týče. V Třinci jsem v základní části byl průměrně na ledě 12 a půl minuty, každý rok to bylo skoro stejné. V play off to bývalo malinko lepší. Myslím, že tady budu mít trochu jinou roli, a doufám, že i týmový výsledek posuneme,“ vykládá po prvním tréninku v olomouckých barvách velmi obstojnou češtinou jedenatřicetiletý rodák z Gdaňsku.
Kde jste se naučil jazyk? Ve městě asi moc ne.
Je pravda, že u nás v polském Třinci se fakt nejde naučit česky. Ale v kabině se jinak nemluví, takže tam se něco pochytit dalo.
Až do neděle jste měl individuální přípravu, trávil jste čas doma v Gdaňsku?
Po konci sezony jsem byl ještě v Třinci, mohl jsem využít zázemí ve Werk aréně. Měl jsem výborné podmínky. Pak jsem byl v Gdaňsku, i tam jsem měl program sestavený tak, abych mohl do posilovny. Není to nic netradičního, v Třinci měla většina kluků individuální přípravu. I když jste na dovolených nebo u rodin, vždy si musíte najít prostor a trénink si odbouchat. Má to i výhodu, nemusíme na sebe totiž koukat v kabině. (smích) Máme se moc rádi, ale v sezoně se uvidíme mockrát.
Proč, proboha? Jak Chmielewski vyměnil mistrovský Třinec za skromnou Olomouc |
S Olomoucí už jste se sžil?
Líbí se mi tady, pěkné město. Kluci mě jím už provedli. Nicméně budu dojíždět, kvůli dětem ve škole. Samozřejmě nějaké ubytování budu muset mít, abych tu po rozbruslení před zápasem mohl zůstat. Ale ten led...
Plecharéna má svá specifika.
Je tu hodně velké vedro. Ale nějak to zmákneme. Zanedlouho přijde zima a tady v hale bude pro změnu velká kosa.
Přicházíte za větším herním vytížením, olomoucké ambice však s mistrovským Třincem asi moc srovnávat nejde.
Každý chce vyhrávat. V Olomouci kluci ukázali, že hokej hrát umí. Bohužel narazili na silné Pardubice. Nicméně nás s Třincem loni porazili třikrát ze čtyř zápasů. Fakt je to někdy o štěstí a maličkých detailech. Vím, že se tady tým posouvá rok od roku. Doufám, že to tak bude i teď. Olomouc je ambiciózní celek.
Olomoučtí hokejisté začali přípravu na novou sezonu na ledě, ze kterého stoupala pára, protože venku bylo třicet stupňů.
A jakým byla soupeřem na ledě?
Těžkým, těžkým. Olomouc je tým, který hraje doopravdy srdcem. Na ledě nepustí ani kousek, byť třeba občas nějakým hráčům chybí zkušenosti, srdce mají fakt velké. A proto se proti ní hraje tak těžko.
Také Třinec si zakládal na bojovnosti.
Přesto si myslím, že styl jsme měli trošku jiný. V Třinci bylo více zkušených hráčů a až tak bojovat nechtěli. Nebo to prostě nebyl jejich styl. Tady je většina těch bojovníků. To je ten malý detail, proč nás možná přehráli. Proti tomu se hraje těžko. Kdysi byl takový i Zlín. Hráli strašně dozadu, trpělivě čekali na šance, rány blokovali obětavě a se srdcem… to samé je teď Olomouc.
Co od ní teď čekáte?
Uvidíme, máme po prvním tréninku. O něčem jsme se s trenéry sice bavili, ale do sezony je čas, stejně tak na podrobnosti. Každopádně vím, že Mora má výborné fanoušky, na ně se těším. Viděl jsem, jak pěkně děkovali, když Olomouc prohrála 0:4 na zápasy s Pardubicemi. Fanoušci tady umí ocenit, když do toho dají hráči všechno, dají do toho srdce. Tady jim to fandové vrátí. Zůstali až do konce a poděkovali za sezonu. To je prostě skvělé.
Venku tropy, uvnitř zima. Olomoučtí hokejisté předvedli hokej „pod parou“ |
Mluvil jste o Moře i s třineckým koučem Motákem, který dříve pět let v Olomouci působil?
Při oslavách titulu jsme nějaké zmínky prohodili. Ale během sezony vůbec. O takových věcech se nediskutuje.
Nové spoluhráče už jste stihl poznat?
Zatím moc ne, včera jsem s nimi byl na zimáku poprvé. Třeba Kuba Orsava se mnou hrál v Třinci, Braňu Konráda jsem potkal občas při přátelských zápasech našich reprezentací, ale jinak jsem tu nikoho moc neznal.
V Třinci jste strávil devět sezon. Považujete za úspěch udržet se dlouho v tak ambiciózní organizaci?
Jo. Jsem hrozně rád, že se to povedlo. Kus mého srdce tam určitě zůstane. Je to spousta času. Mám tam barák, kus života, vyhráli jsme čtyři tituly... ale změna je život. Chtěl jsem udělat další krok v kariéře a myslím, že jsem zvolil dobře.
S polskou reprezentací jste postoupili do elitní světové skupiny. A už příští rok se představíte v Ostravě na mistrovství světa.
Těším se, doufám, že budu zdravý a že elitní skupinu udržíme. Před pár dny byl u mě trenér nároďáku, probírali jsme spolu pár věcí, protože v únoru ještě hrajeme předkolo kvalifikace na olympiádu. Čeká nás spoustu turnajů a třešničkou bude květnové mistrovství.
Olomoučtí hokejisté začali přípravu na novou sezonu na ledě, ze kterého stoupala pára, protože venku bylo třicet stupňů.
Jak je na tom hokej v Polsku?
Po dlouhé době konečně máme sponzora. V národní lize i v národním týmu. To nebylo spoustu let, teď konečně přišla nějaká změna. Slibovali nám ji, už když jsme postoupili z divize 1B do 1A. Ale nic se nezměnilo. Dočkali jsem se až teď, když jsme postoupili do elitní světové skupiny. Teď konečně cítím progres. Kdybychom se udrželi, bude hokej stoupat. Ale to bude určitě velmi těžké.
Žije teď vaše země hokejovým boomem?
Týmů, kam fanoušci pravidelně chodí v hojném počtu, není moc. Ale ligové play off třeba bylo vyprodané. Základní část však nemá takovou, ehm, sledovanost? Říkám to správně?
Říkáte.
Každopádně věřím, že fanoušci z Polska nás přijedou do Ostravy podpořit, zvlášť když je to takový kousek. Z každé strany slyším, že lidé kupují lístky. Určitě bude v Ostravě hodně Poláků.
Fotbal je ale stále číslo jedna?
Bohužel ano. Ale prohrát 2:3 s Moldávií, to byla topka.
