Skoro se mohlo zdát, že se může stát jedním z řady mladých hokejistů, které česká extraliga přitáhla, aby je záhy poslala dál, protože se v ní přes všechna očekávání neprosadili. Oliver Okuliar, rodák ze slovenského Trenčína, se k oněm dnes již spíše zapomenutým nadějím zdaleka nepřidal a v kronice hradeckého klubu bude mít už po jediné sezoně v týmu své nezastupitelné místo.
K výborné odehrané sezoně totiž přidal nadstavbu, jež už nyní vešla do hokejové historie. Dvaadvacetiletý útočník vstřelil v obou sériích, které Mountfield posunuly do finále, postupové góly.
Vítkovice - Hradec 1:2P. Historický postup, v prodloužení rozhodl Okuliar |
„Jsem za to nesmírně rád, všichni lidé v klubu a okolo si to za svoji práci zaslouží. Jsme velmi rádi, že se nám to povedlo,“ popisoval bezprostřední pocity poté, co v prodloužení rozhodujícího, sedmého semifinále vstřelil postupový gól, „nesmírně si gólu vážím, v mém srdíčku bude hodně dlouho.“
Gól v Ostravě, kterým rozhodl po téměř 578 minutách celou semifinálovou sérii, si náležitě mohl vychutnat, zápas jím necelé dvě minuty před koncem prvního prodloužení skončil.
Když se do statistik zapsal jako postupový střelec o pár dnů předtím ve čtvrtfinálové sérii s Libercem, bylo to trochu jinak. Za stavu 3:1 na zápasy a při skóre 4:4 v tom pátém to byl, ještě v základní hrací době, právě on, kdo poslal Mountfield do vedení. Hrálo se pochopitelně dál a Hradečtí přidali do prázdné šestý gól, ale ten vítězný patří právě Okuliarovi. „Musím ale říct, že moje výkony ve čtvrtfinále nebyly tak moc dobré, čekávám od sebe víc,“ odmítal tehdy chválu na to, co předvedl.
Euforie trvala tři minuty, pak přišla únava, přiznal hradecký Machovský |
V Hradci Králové se loni v červenci objevil jen pár dnů předtím, než tým vyjel k prvním zápasům. Po zkušenosti, která pro něj nebyla příjemná. A s přihlédnutím k tomu, v čem vyniká v Hradci, i nečekaná.
„Byli jsme v Saipě domluveni, že přijedu na letní přípravu na led. Když jsem tam ale dorazil, bylo to divné a začal jsem trénovat jako obránce,“ vzpomíná na nedávné události, jež odstartovaly jeho cestu na východ Čech, „začal jsem tušit, že to nebude dobré, agentovi jsem řekl, že tady nebudu, i když vedení klubu tvrdilo, že mě chtějí.“
Ocitl se v Hradci, který ho sledoval už dlouho. A získal v něm borce, jenž hokejem žije odmalička a má touhu se neustále zlepšovat. Od chvíle, kdy ho jeho otec, sám aktivní hokejista, poprvé postavil na brusle. „Byl jsem dítě, které ne snad že by úplně odsouvalo školu. Raději jsem ale měl desetihodinový trénink, vydržel jsem si hrát celý den s hokejkou na zimáku, stále jsme něco vymýšleli,“ vzpomíná na své hokejové začátky.
Oliver Okuliar se snaží dostat přes Petera Kriegera.
Po nich se v roce 2018 na dva roky přesunul do nižších zámořských soutěží, ale místo v draftu NHL nezískal. I proto, že situaci komplikovala covidová pandemie.
A dál? Návrat na Slovensko, krátká epizoda v Liptovském Mikuláši a následně v té samé sezoně úspěšné angažmá v Trenčíně. „Tehdy mi odtamtud volali, že mají několik zraněných, jestli nechci přijet. Přitom mě předtím nikdy nechtěli, mě to ale táhlo domů,“ přibližuje už poměrně nedávné hokejové kroky.
Ten trenčínský byl úspěšný, přinesl bodově vydařený počin – ve 41 zápasech 39 kanadských bodů – a zájem z Finska. Vydržel tam rok a dál už to známe.
V Hradci loni v létě podepsal víceletou smlouvu a od začátku sezony ji splácí. Od jejího začátku se v extralize drží mezi pěticí nejproduktivnějších hráčů týmu, k tomu nyní přidal ony postupové góly.
A po nich žije s nadějí, že úspěchům není konec. Přichází finále, asi víc, než před sezonou mohl čekat. „Bereme s pokorou to, co se nám povedlo, protože jedna série je ještě před námi. Vítkovice si zaslouží velký hold. Za způsob, jakým hrály a v jakém stylu se vrátily zpět do série. O všem rozhodl jeden gól,“ říká Okuliar ještě při ohlédnutí za semifinále.
A co mu jako první naskočí při vyslovení jména finálového soka? „Daniel Voženílek, protože mě zranil,“ připomněl zákrok, po kterém byl od začátku ledna na šest týdnů mimo hru. A dál? „Je to urputný tým, dobrý do defenzivy. Získal tři mistrovské tituly po sobě.“
