"Hokej se hraje proto, aby se lidé bavili. Je to hra o kráse, o chytrosti a o gólech. Ne o tom, aby se hokejisté na ledě mrzačili."
Sám o tom věru něco ví!
Je tomu už něco přes pět let, co po střetu s protihráčem Moravou ochrnul na spodní část těla. Statečně se s handicapem rve, ale stále je upoután na vozík.
"Jsem živou reklamou na to, aby se takové zákroky nedělaly," poukazuje hořce.
Uplynulá pětiletka jeho života je příběhem nezdolné vůle. Díky své vytrvalosti dokázal velké pokroky. Už třeba zase řídí automobil, dokonce se jako reprezentační trenér sledge-hokejistů vrátil i do světa zimních arén.
Bojoval s týmem o paralympiádu, o účast na ní přišel až v posledním kvalifikačním zápase. Prošel si i zlými chvilkami. Rozešel se s přítelkyní, kvůli zdravotním potížím ukončil sekretářskou práci v karlovarském klubu.
Jeho příběh zachytil v novém dokumentárním filmu Spoluhráči režisér Petr Jančárek. "Snad jsem tam řekl aspoň něco vtipného," žertoval Zelenka na včerejší premiéře.
Hodinová podívaná spojuje osudy dvou kamarádů z Třebíče, Zelenky a Patrika Eliáše. Ten druhý bojuje v NHL o slavné trofeje. Ten první o velký návrat. "Stoupnout si na své nohy. To by byl můj Stanley Cup," říká Zelenka. S Eliášem si dvakrát do měsíce volají. "On byl tím, kdo našel odvahu mi pomoci," oceňuje Zelenka.
Čas dělí mezi rehabilitaci, práci u sledge-hokejistů a školu. Studuje vysokou školu finanční a správní, už v létě má být bakalářem. "Jsem ale ve skluzu," uznává. "Nikdy jsem nebyl šprt. Než abych se to doma učil, dost jsem si pamatoval. Teď v té roli šprta ale asi trochu jsem."
Extraligové play-off zvlášť úzkostlivě nesleduje. Televizi má puštěnou doma spíš jako kulisu. "Abych řekl pravdu, mě stejně hokej v televizi nebaví. Než abych fandil klubům, přeju spíš jednotlivým kamarádům. Těch mám v play-off dost."
