Jeho o 12 let starší bratr Petr převzal minulý týden Mladou Boleslav. Oba vyznávají hokej. Není to překvapení, když pocházejí z Havlíčkova Brodu, města hokeje.
Pocházíte z Havlíčkova Brodu. To je hokejová líheň. S kým ze známých hokejistů jste vyrůstal?
S Radkem Martínkem, byl tam i Pepa Vašíček (oběť leteckého neštěstí v Jaroslavli), Tomáš Vak, co hrál i tady. Těch hráčů, co jsou v extralize nebo v Americe, už moc není. Ale stoprocentně se tam najdou nějaká jména, která se zapsala do českého hokeje.
Co dělají v Havlíčkově Brodě tak dobře, že se tam naučí hokej tolik hráčů?
To přesně nevím. Ale je pravda, že když jsme byli malí, dostávali jsme hodně prostoru na ledě. Trénovalo se pořád na ledě, nebyly žádné velké suché přípravy. Určitě se tam tomu věnovali od mládeže. Byli tam trenéři, kteří hokej hráli. Například pan Suchý (hokejový internacionál, vynikající obránce). Každopádně měla v té době mládež výborné podmínky. Mně to vyšlo tak, že se hokejem můžu živit.
Jezdíte tam i dnes?
Nejezdím. Jezdím kousek vedle do jedné vesnice, kde žijí moji rodiče. Jedeme tam s rodinou, ale až do Havlíčkova Brodu se nedostanu. Jsem v té vesnici u rodičů. Když je volno, jedu tam na den na dva. Ale není to tak často, párkrát do roka.
Tak odtud pocházíte?
Vyrůstal jsem tam jako malý, protože jsme tam přestavovali statek a jezdili jsme tam z Havlíčkova Brodu. Teď tam rodiče žijí.
Scházíte se třeba v létě s Radkem Martínkem?
Moc se nevidíme. Radek jezdí do Brodu a žije tam přes léto. Já v té době zase třeba cestuju, takže se tam nedostanu.
Hrál jste v roce 2004 na mistrovství světa v Praze. Pak jste se z reprezentace vytratil. Tušíte proč?
Netuším. Prostě dostali přednost jiní. Takový je hokej. Chvíli jste na vrcholu. Jsem rád, že jsem za tu chvíli stihl mistrovství světa. A něco jsem za nároďák odehrál.
Nebyl tím důvodem váš rozchod s dcerou Vladimíra Růžičky? To se hodně probíralo.
Ne. Tehdy se probíralo hodně věcí. Ale prostě jsem skončil ve Slavii a můj hokejový život šel dál. Šel jsem do Boleslavi, pak do Brna. Chvíli jsem byl v Rusku a pak jsem časem zakotvil tady. Jsem tu druhý rok a jsem spokojený. Všechno špatné je i pro něco dobré. Nelituju, že jsem ve Slavii skončil.
Tipujte výsledky extraligyZapojte se do soutěže o ceny v hodnotě 100 tisíc a další prémie |
Jaký je váš dnešní vztah s Vladimírem Růžičkou?
Ten máme dobrý. Když hrajeme proti sobě, pozdravíme se a prohodíme pár slov. K ničemu se nevracíme. Je to normální vztah, který máme. Je to můj bývalý spoluhráč a trenér.
Vy jste spolu hráli, takže si tykáte?
Jo, tykáme si.
Se Slavií jste získal dva tituly. Který pro vás má větší hodnotu?
Oba mají svoji hodnotu. Možná ale že ten první, kdy jsem ve Slavii odehrál celou sezonu. Při druhé jsem tam přišel až nějak kolem Vánoc. Ale ty tituly, to bylo tak jako tak velké vítězství. Byly to vyrovnané série a vážím si toho. I těch finále předtím. V hokeji se stává málokdy, že se hráč dostane do finále nebo ho vyhraje. Ty úspěchy se moc neliší. Jsou to pro mě velké úspěchy a jsem rád.
Nebyl jste draftovaný do NHL. Proč se na vás nedostalo?
Ne, nebyl. Nevím proč. Asi jsem se jim nějak nehodil, když o mě nezavadili. Ale na druhou stranu, znám plno hráčů, kteří byli draftovaní. Jsou v mém věku, ale už nehrajou hokej. Nijak jsem to neprožíval a nikdy mě to ani nemrzelo.
Máte za sebou finále KHL v roce 2007 za Kazaň proti Magnitogorsku. Na co si z té doby vzpomenete? Co se vám z Ruska vybaví?
Byl jsem v Rusku spokojený. Hrál jsem v klubu, který byl finančně a vůbec po všech stránkách neskutečně zajištěný. Bylo to v zahraničí, ale byl jsem s tím angažmá spokojený. Vybavím si, že poslední zápas jsem tam nedohrál (dodnes má jizvu v obličeji). Skončil jsem v první třetině a odvezli mě do nemocnice. Ale byl to krásný rok a jsem za něj vděčný.
Proč jste v Kazani nepokračoval?
Měl jsem smlouvu na rok a pak už to nějak nedopadlo. Takže jsem se vrátil do Slavie.
Další sezonu jste měl hodně pestrou. Byl jste v Skelleftea ve Švédsku, pak v Kärpätu Oulu a nakonec ve Slavii. Co se dělo?
Šel jsem do Švédska a zlomil jsem si tam kotník, takže jsem skoro celou letní přípravu nic nedělal. Pak jsem naskočil do zápasu a neodehrál jsem to dobře. Neměl jsem body, byl jsem v minusu. Takže jsme se rozloučili. Odešel jsem do Kärpätu Oulu. Tam jsem nějaké zápasy odehrál. Ale před play-off tam vzali nové cizince a točili jsme se. Někdo hrál, někdo ne. Řekl jsem, že by pro mě bylo lepší, kdybych hrál pořád. Tak jsme se dohodli, že se vrátím do Slavie. A tam jsme pak vyhráli titul. Takže to pro mě byla super sezona. I když jsem byl jako cirkusák. Někde jsem něco předvedl, sbalil jsem se a zase odjel.
V roce 2009 jste byl znovu v KHL, ale za Jekatěrinburg jste odehrál jen pár zápasů. Proč?
To bylo zvláštní angažmá. Podmínky nebyly, jaké být měly. Tak jsem odešel. Za mnou skončil i Radek Philipp a taky odešel. Prostě to nějak nevyšlo.
V týmu Mountfieldu máte mezi obránci vyrovnanou bilanci. Je docela zajímavé, že máte všichni podobný počet plusových bodů i stejné výsledky v kanadském bodování. Čím to může být?
Asi jsme vyrovnaní hráči a každý dostává stejný prostor na ledě. Když je oslabení nebo přesilovka, prohodíme se tam všichni. Tady jsou všichni obránci kvalitní a nikdo není upřednostňovaný tím, že by byl při přesilovce dvě minuty na ledě. Každý má potom nějaké body.
Vypadá to, že vás k tomu trenéři vedou. Například máte všichni méně trestných minut než někteří útočníci.
To je proto, že dobře víme, jaké je hrát to oslabení. Tak se snažíme nefaulovat.
Na beky je to docela zvláštní, protože mají přece jen více kontaktů s hráči soupeře.
Musíme se snažit, protože každé oslabení je problém pro tým. Odejdou síly, hráči jsou unavení. Snažíme se to nějak eliminovat a nefaulovat. Hlavně ne zbytečně.
Vy sám jste byl v této sezoně v první polovině základní části ve 26 zápasech vyloučený jen čtyřikrát. Takže se dá extraliga hrát i čistě.
Určitě. Ale jsou tam momenty, kdy je hráč vyloučený a neovlivní to. Necháte hokejku pod nohama soupeře a on spadne. Automaticky jsou to dvě minuty. Někdy třeba náhodou vyrazíte někomu zuby. I to se stane, že hokejka vyletí. I to patří k hokeji.
Zatím jste nedal v sezoně gól. Trápí vás to?
Docela už nad tím přemýšlím. Ale moc toho vymyslet nejde. Snažím se hrát, jako jsem hrál předtím, a góly tam nepadají. Prvořadý je ale úspěch týmu. A tomu se daří. Góly dává někdo jiný a v tom nevidím žádný problém. Ale budu se snažit střílet a toho góla dát. Ale hlavně, že to klape.
Když jste na ledě a váš tým gól dostane, jak dlouho vás to štve?
Štve mě to. Ale za minutu zase jdete na led a už se tím nemůžete trápit. Naskočíte do dalšího střídání a chcete tomu týmu zase pomoct. Dát gól nebo odehrát super střídání, aby tým nebyl znovu pod tlakem. Vyhodit puk, rozehrát, prostě cokoliv udělat. Není to tak, že bych se tím zabýval do konce třetiny a pak to řešil rozsáhle v šatně. Chyba se stane. Ať ji udělám já, nebo někdo jiný. Jede se dál. Zápas trvá šedesát minut.
Znáte hráče, kteří si inkasované góly hodně vyčítají?
Určitě jsou i takoví hráči, kteří to berou trošku jinak. Když dostanou góla, tak na ně padne deka. Jsou v každém týmu a nebudu je jmenovat. Ale je pravda. že jsou i hráči, kteří si to hodně berou. Je pak jejich chyba, že když dostanou góla, bojí se v tom zápase pak něco udělat. Je to dvousečný.
Musíte se otřepat a hrát dál.
To je můj názor. Snažit se to nějak napravit, něco dobrého pro tým udělat.
Co děláte pro to, abyste zapomněl na hokejové nezdary? Jak relaxujete po prohře?
Na to ani moc času není. Hrajeme často obden. A druhý den po zápase je trénink. Takže trénujete a jdete do dalšího zápasu s tím, že se musí vyhrát. V této sezoně se nám daří a máme laťku vysoko. Musíme udělat všechno pro to, aby nám to vyšlo. Když jsou dva dny volna, tak je masáž, rehabilitace. A zase trénink naplno a pak se hraje. Na přemýšlení není čas jako ve fotbale, kde mají zápas jednou za týden.
Když už jste extraligu dvakrát vyhrál a zahrál jste si v zahraničí. Čeho byste ještě rád v hokeji dosáhl?
Rád bych extraligu vyhrál i potřetí. Chci vyhrávat a chci vyhrát každý zápas. Ale nějaké mety dopředu neplánuju. Chci být úspěšný a chci hrát pro tým. Byl bych rád, kdyby se nám povedlo tady v Budějovicích uhrát titul. Nebo aby se tým dostal dál než v minulé sezoně (čtvrtfinále). Máme tady kvalitní tým. Záleží, jak nám všem hráčům vydrží zdraví a jak budeme dál šlapat. Pak máme šanci i na pěkný úspěch.
