Přitom měl být původně jen výpomocí z prvoligové Kadaně, záplatou za zraněné Altrichtera a Fialu, jedničku a dvojku Litvínova.
Jenže teď je jedničkou on. Září jako kometa. A pondělí nadšeně hlásil: „Dneska jsem podepsal s Litvínovem smlouvu do konce sezony. V Kadani jsem skončil.“
Musíte se někdy štípnout, jestli se vám to všechno nezdá?
Ne, nemusím. Ale upřímně: čekal jsem, že odchytám maximálně sedm zápasů a půjdu zpátky do Kadaně. Jsem rád, že se mi tak daří, že jsem šanci dostal. Snad to vydrží.
Největší zážitek z toho všeho?
Určitě jízda na rolbě po páteční výhře nad Spartou, i když jsem měl malinko strach. Když jsme vyjížděli, musel jsem si lehnout, abych se o tribunu nebouchl do hlavy. Nahoru mě vytáhl Jirka Šlégr s ledařema, sám bych tam nevylezl. Když pět minut po zápase zůstane celý stadion stát a tleská vám, je to krása.
Jak usínáte po takových zápasech? Rychle, nebo si naopak v hlavě tu krásu ještě přehráváte?
Já mám problémy usnout po každém utkání. Ať to je proti Spartě, anebo v Kadani proti komukoli jinému. Tělo je ještě rozpumpovaný. A dost si přehrávám, jak se zápas vyvíjel. Většinou zaberu kolem jedný druhý hodiny. Taky trénink druhý den nestojí z mé strany za moc…
Bylo klíčové pro vaše nynější působení v Litvínově chycené trestné střílení proti Liberci, na nějž jste šel ve 4. kole v průběhu hry nerozchytaný místo zraněného Altrichtera?
Myslím, že jo. Pokud bych dostal góla a zápas se nedohrál do vítězného konce, bůh ví, jak by to dopadlo. Třeba by se vedení a trenéři rozhodli situaci řešit jinak. Možná jsem si tímhle částečně řekl o šanci.
Jaroslav Hübl ml.Narozen: 29. 12. 1982 |
Jsou samostatné nájezdy vaše oblíbená disciplína?
Jo, jo. Mě docela baví, jsou zajímavé i pro lidi, souboj jeden na jednoho. Že se mi v nich zatím daří, to je jen a jen dobře.
Býval jste vždy specialista na hokejové penalty?
Ani bych neřekl specialista. Taky z toho párkrát dostanu góla, ale většinou se mi to podaří nějak chytit, kolikrát se štěstím. Už tenkrát v dorostu, když jsme v roce 1998 vyhráli s Litvínovem titul, jsme dvakrát vyhráli na nájezdy. Možná někde tam to vzniklo.
Zamotal hlavu trenérům
Vítězíte, bavíte diváky. Jaká je teď atmosféra v Litvínově?
Neuvěřitelná! Trošku jde srovnat právě s tím titulem dorostu.
Takže se těšíte na každý trénink?
I když jsou hráči, kterým tréninky nic moc neříkají, já je měl vždycky rád. Těším se pokaždé. Když teď přijdeme do kabiny v devět ráno a už jsou tam skoro všichni, tak je to paráda. Navíc se vyhrává, je pohoda, dělají se srandičky. Z toho pramení i naše zápasy. Kolikrát ani soupeře nepřehrajeme, ale ubojujeme to. I díky dobré partě.
Co o něm řekli |
Jaroslav Hübl starší, otec: „Jsem rád, že dostal šanci, docela mu to jde. Jen ať to vydrží co nejdéle. Už loni měl super sezonu. Ale neradím mu, jak se chovají střelci. Dneska je hokej jinde.“ Jiří Šlégr, bek Litvínova: „Obrovské štěstí, že máme takového gólmana. Dělá to 70 procent výsledku! Vypracoval se svou pílí. U nás začal kuriózně trestným střílením, chytil ho a od té doby čape neskutečně. Další náboj do mužstva a konkurence.“ Martin Altrichter, brankář Litvínova, nyní dvojka: „Jarda se čapl příležitosti, naskočil do rozjetého vlaku a parádně ho drží dál. Já bych mohl být tak během dvou tří dnů na sto procent fit. Když jsem musel v zápase s Pardubicemi na chvilku naskočit do branky, nemohl jsem udělat ani rozklek. Aspoň zatím držím Jardovi palce. Co bude, až se úplně uzdravím? Zatím jsme to neřešili, nebyl důvod. Vítězná sestava se ale nemění, takže bych to takhle asi nechal… “ |
Jaké je hrát s osobnostmi typu Reichel, Šlégr, Benda? Měl jste tendenci jim třeba vykat?
Ne. Já tyhle kluky znám odmalička. Tedy kromě Honzy Bendy, ale s ním jsem se tady potkal. Jeden čas v Litvínově trénoval, než šel do Ruska. Určitě je příjemné, když takové hráče máte vedle sebe, můžete je pozorovat, jak se připravují na trénink, na zápas. Nám mladým to pomůže.
Jak bere zkušený gólman Martin Altrichter, že je dvojka?
Pomáhá mi, snaží se mi radit, podporuje mě. Nepozoruju, že by byl zklamaný. Když se daří týmu, chápe to. Jsem ale přesvědčený, že jeho čas ještě přijde.
Zamotal jste hlavu trenérům. Bude složité pro ně vyřešit brankářský rébus? I Radek Fiala, loňský nováček roku, se za pár týdnů uzdraví.
Tohle nedokážu vůbec odhadnout. Vždycky záleží na mančaftu, jak šlape. Hokej není sport jednotlivců. Těžko říct. Myslím, že pokud se nám bude dařit jako doteď, asi s tím moc neudělají. Ale když přijde nějaká krize, pak bude logický vyústění, že do brány půjde třeba Martin nebo pak i Radek. Uvidíme, jak se to vyvine. Zatím doufám, že mi forma vydrží a že bude mančaft šlapat.
Čekal jste ještě, že šanci v Litvínově dostanete?
Doufal jsem. Už loni ke konci sezony jsem tady jako druhý vypomáhal. V létě jsem měl další náznak: měl jsem nějaké nabídky, ale Litvínov mě nepustil jinam než do Kadaně s tím, že mě chce mít pro případ nouze. Ne že by se mnou počítali, ale byl jsem v záloze.
V minulé sezoně jste měl nejlepší brankářské statistiky v první lize. Kdo vás chtěl?
Nabídky přišly nejen z Kadaně a nejen z první ligy. Ozval se jeden klub z extraligy, pak další ze špičky první ligy. Ale jsem hráč Litvínova, a tak jsem se v první řadě ptal, jak se na to kouká on. A jak už jsem říkal, dohodli jsme se na návratu do Kadaně. Nebral jsem to jako krok zpět, žádné extra zklamání, protože se mi tam dařilo. Dostal jsem tam šanci a nebýt Kadaně, možná dneska už ani hokej nehraju. Že se letošní sezona vyvinula nakonec jinak, to je možná osud, náhoda. Nevím, jak to jinak pojmenovat.
Málem úředníčkem
Kadaň vám zachránila kariéru? Co se ve vaší kariéře přihodilo?
Po sezoně, kterou jsem chytal v Chomutově a dokončil v Brně, jsem v Litvínově trénoval měsíc v letní přípravě a pak už ani trénovat nemohl. To bylo v roce 2004, při výluce NHL. Hledal jsem si sám angažmá, nikdo o mě neměl zájem. Nakonec jsem se dohodl s panem Chlustinou z Kadaně, čtyři měsíce jsem tam jezdil jakoby zadarmo na zkoušku.
A pak?
Když se šlo na led, bylo nás tam pět gólmanů. Petr Jež jasná jednička, já s dalšíma čtyřma bojoval o jedno místo. A když jsem se dostal na pozici dvojky a v Kadani podepsal, přišel Pospíšil z Kladna. Znova jsem byl třetí... Dva měsíce jsem seděl na tribuně. Po domluvě s panem Chlustinou se udělalo střídání, já dva zápasy, Pospíšil dva. Přišel moment, kdy se zranil Jež, já nastoupil v Brně, povedlo se mi to a od té doby jsem chytal většinu sezony.
Říkal jste si předtím, že skončíte?
Byl jsem bez peněz a jak jsem říkal, vzali mě na zkoušku zadarmo. Takže jsem uvažoval o konci kariéry. Měl jsem i nějaké dluhy. Tenkrát mi strašně pomohli máma s tátou a ještě rodinní přátelé z Prahy, kteří mi půjčili peníze na výstroj. Kadaň mi ji tehdy ještě nekoupila. Smlouvu jsem podepsal až v září, bylo to dost nahnutý. Pan Chlustina byl jediný, kdo mi dal šanci. Měl jsem už skoro domluvený místo v bance, že bych dělal nějakýho úředníčka.
V Kadani jste vyrostl v oporu. Jak jste se odměnil za pomyslný titul nejlepšího brankáře první ligy?
Bylo příjemné to vyhrát, ale statistiky pro mě nebyly až tak důležitý. Radši bych s Kadaní bojoval v play-off, což pro mě byla hlavní motivace. Proto ani letos nemá smysl, abych se koukal na svoje statistiky. Spokojený budu, až si Litvínov vybojuje první šestku, která zaručuje přímé play-off.
Sice teď deptáte střelce, ale první nula v extralize vám těsně uniká.
Škoda, třeba proti Spartě stačilo pár minut. Hlavně, že se vyhrává. My většinou dva góly dáme, takže kdybych dostával celou sezonu jen jeden gól, bohatě to stačí.
Dotazník pro Hübla |
Koníčky? Co bych se chtěl ještě naučit? Za kým bych si zašel pro podpis? Oblíbený politik? Oblíbené jídlo? Oblíbený vůz? Brankářský vzor? |
Jste teď v Litvínově populární?
Ani to nějak nevnímám. Dostávám plno esemesek od přátel a kamarádů, kteří mi gratulují, blahopřejí. To je příjemné, ale že by mi stoupla popularita, to zatím ne. Moc jsem toho ještě neodchytal.
Dřív jste v Kadani chytal pro pár stovek diváků, v Litvínově je to pro tisíce. Stoupl úměrně k tomu i počet vašich fanynek?
Není důvod, mám přítelkyni. Určitě je ale příjemnější, když přijdeme na stadion a ochozy jsou plný, než když v Kadani bylo pár lidí, kteří občas fandili a občas křičeli.
Jak prožívá vaše úspěchy táta?
On mi vždycky fandil. S mámou mi jako jediní věřili, když jsem byl ve špatné situaci. Podporovali mě. Jsou rádi, že se mi daří.
Otec býval útočník, bratranec Viktor je taky útočník. Jak jste se mohl dostat do branky?
Já do čtvrté páté třídy taky hrál útočníka. Jenže mě vždycky fascinovala gólmanská výstroj, už když jsem chodil za tátou do kabiny litvínovského áčka, koukal jsem na ni. Táhlo mě to do brány. S jedním gólmanem se pak domluvilo, že to on zkusí v útoku a já v brance. Prohodili jsme si posty. A já už v bráně zůstal. On dva roky nato skončil.
Hecujete se s Viktorem?
Až v neděli přijedou Budějovice k nám, něco možná proběhne. Ale ona nás babička krotí, fandí nám oběma, takže mezi náma nemůžou být takové emoce.
Váš hokejový sen?
Titul s Litvínovem. V kabině máme kluky, kteří vyhráli Stanley Cup, jsou mistři světa, olympijští vítězové, ale zlato s Litvínovem ještě nikdo nemá.
OVACE. Po pátečním vítězství nad Spartou povozil Jiří Šlégr brankáře Jaroslava Hübla, hrdinu utkání, na kapotě rolby před sedmi tisíci diváky. "S titulem dorostu můj největší životní zážitek," tvrdí gólman. "I když jsem se trošku bál." |