„Vždycky jsem hrál se staršími. Vůbec se toho nebojím. Věřím si. Juniorská soutěž v Americe je na vysoké úrovni. Jsem připravený a hrozně se těším,“ říká 20letý hokejový útočník, který upřednostnil šanci v extraligovém Zlíně před nejistotou v AHL.
Proč jste nechtěl v zámoří pokračovat?
Jsem odchovanec Zlína a vždycky jsem měl sen tady hrát za áčko. Teď jsem dostal příležitost. Ale v budoucnu bych se do Ameriky rád vrátil. Pár lidí se mě ptalo, jestli bych chtěl zkusit AHL. Jako nedraftovaný hráč bych to měl těžké, takže jsem se rozhodl vrátit do Zlína a zvyknout si na mužský hokej. Ukázat, co ve mně je. Měl jsem super trenéra, se kterým jsem se o tom bavil. Po sezoně jsem mu řekl, že bych tady mohl dostat šanci, a on se mnou souhlasil. Že by to pro mě byl nejlepší tah do budoucna. Říkal mi, že cesty do Ameriky nejsou zavřené.
Měl jste konkrétní nabídky z AHL?
Ke konci sezony se na mě chodili dívat lidi, kteří pracují v AHL. Také jsme se bavili. Byli se mnou spokojení a říkali, že bych dostal šanci na kempu. Poděkoval jsem jim, ale ještě není nic uzavřené. Pořád bych mohl jet v létě na kemp.
Loni jste si ho otestoval v New York Rangers. Jaký byl?
Skvělá zkušenost. Potkal jsem se v kabině se všemi hráči, co hrají NHL. Nikdy na to nezapomenu. Přišel jsem ale jako nedraftovaný hráč, takže jsem dostal šanci jenom na jeden zápas. Bylo ale fajn, že o mně vědí. Sledovali mě po celou dobu. Dalo mi to sebevědomí do sezony.
Tím, že jste neprošel draftem NHL, jste limitovaný, že?
Ještě mám šanci letos, ale neočekávám, že bych se dostal na draft. Obecně si týmy NHL snaží obehrát svoje draftované hráče v AHL a pak už je jen na nich, jestli se dostanou nahoru. Měl jsem to těžší, když to porovnám s Filipem Chytilem. Šanci jsem dostal, ale ne moc velkou. Ukázal jsem, co jsem mohl.
Co říkáte na to, jak se Filip Chytil v zámoří v premiérové sezoně předvedl?
Filipovi to v Americe sedí a ukazuje to každý zápas. Jsem rád, že se mu daří. V New Yorku jsme byli spolu a také neměl nic jisté před sezonou. Vypracoval se na nejvyšší úroveň, zahrál si pár zápasů v NHL. Ukázal se ve výborném světle a určitě ho čeká velká budoucnost.
V zámoří jste si zkusil kanadskou i americkou juniorskou ligu. Je mezi nimi velký rozdíl?
Poslední dva roky jsem strávil v USHL (United States Hockey League), což je nejlepší americká juniorská soutěž, která šla hodně nahoru. Na draft NHL teď jde více hráčů z USHL než z kanadské ligy. Nebylo lehké se prosazovat, protože se tam hraje hodně defenzivní hokej. V kanadské juniorské lize je ofenzivnější. Nastupoval jsem proti nejlepším obráncům, hrál první lajnu. Byl jsem nejlepším střelcem mužstva.
V USHL jste hrál za dva kluby. První vám nesedl?
V americké juniorce jsou tyhle výměny běžné. Před dvěma lety jsem byl v Youngstownu, tam jsem měl také povedenou sezonu, ale pak přišel nečekaný trejd před začátkem minulé sezony. Nehodil jsem se jim do týmu. Měli mladší hráče, na kterých chtěli stavět. Byl jsem rád, že je o mě zájem v jiném týmu. Sbalil jsem se a odjel do Des Moines. V Americe se snaží vychovat hráče na nejvyšší level a výměny jsou součástí zámořského hokeje. Nikdo nemá nic jisté. Konkurence je obrovská. Hráči se mění, je to byznys.
Zpátky k extralize. S čím vás přivítali trenéři ve Zlíně?
Jsem tady teprve pár dnů, moc času na povídání nebylo. Nějaké slovo jsme prohodili. Řekli mi, že jsou rádi, že jsem se vrátil. Že se těší na spolupráci. Ale že mi nic neslibují. Že to bude jenom na mně, jestli se ukážu, nebo ne. Určitě na mě bude tlak, ale tak to mám odmalička.
Moc času na odpočinek po sezoně jste neměl, že?
Před dvěma a půl týdny jsem dohrál poslední zápas sezony a hned jsem se vrátil. Měl jsem pár dnů na rozmyšlení. Nebylo nic, co by mi bránilo hrát za Zlín. Bylo to lákavé. Jsem rád, že je o mě zájem. Mám ke klubu vztah, protože jsem tady začínal.
Zapadnout do kabiny nebude problém?
Se spoustou kluků jsme spolu začínali hrát tady ve Zlíně hokej. Chodili jsme se dívat na áčko a říkali si, jaké by to bylo, kdybychom tady spolu hráli. A teď sedíme v jedné šatně.
Kromě hokeje si budete zvykat i na jiný život, že?
V Kadaně i Americe jsem byl tři roky úplně sám. Bydlel jsem v cizích rodinách. Jsou perfektní. Hráčům pomáhají, jak můžou. Osamostatnil jsem se, zjistil jsem, jaké to je starat se sám o sebe. Juniorské soutěže se hrají v malých městech, není to New York. Nic moc se tam neděje. Jsou tam kluci z celé země. Nikdo nemá blízko sebe rodiče, takže jsme věděli, jak se ten druhý cítí, snažili se být spolu a navzájem si pomáhat. Teď to bude změna. Byl jsem s mladšími kluky, nemusel jsem nosit flašky a sbírat puky. Na to si budu muset zase rychle zvyknout. (úsměv)
