"Za dva týdny jsem dal dva góly, to už je příjemnější," pochvaluje si stupňující se střelecké tempo 22letý křídelník čtvrtého zlínského útoku, který se naposledy podílel na úterní výhře zlínského PSG nad Spartou.
Trápilo vás, že se vám zatím v extralize vůbec nedařilo prosadit gólově?
Každého štve, když se mu dlouho nedaří vstřelit gól. Já jsem nebyl výjimkou. Střely mi tam nepadaly, proto jsem se snažil vynahradit to týmu jinak. V poslední době se moje hra zlepšuje a jsem rád, že jsem to potvrdil i gólově.
Čím jste se snažil týmu pomoct?
Bojovností, dohráváním soubojů, obětavostí, padáním do střel. Každý hráč má v týmu svou roli, já jsem věděl, že nejsem ve Zlíně od toho, abych dával za sezonu třicet gólů. Ale snažil jsem se na sobě pracovat. Věřím, že teď se mi to začíná vracet.
Nikdy jste nebyl kanonýrem?
Nejsem asi rozeným střelcem. V dorostu ani v juniorech jsem zdaleka neměl bilanci co zápas, to gól. Spíš jsem nahrával. Ale teď si zvykám na to, že se musím snažit prosadit v každém zápase.
Probíral jste s někým, jak zařídit, aby góly přišly?
Ne, ale ze všech stran samozřejmě slyším, abych se co nejvíc tlačil do brány a co nejvíc střílel.
Zkoušel jste i nějaké rituály?
Je pravda, že před posledním zápasem proti Spartě jsem se bavil s Jardou Balaštíkem, který mi prorokoval gól. A Martin Hamrlík mi poradil, ať strčím svou hokejku do odpadkového koše. No a vyšlo to. Možná to příště vyzkouším znova.
Vašemu mladému útoku se v letošní sezoně daří. Čím si to vysvětlujete?
Petr Holík je šikovný hokejista, který si s pukem skvěle rozumí. Roman Vlach je zase parádní bruslař. Díky tomu můžeme chodit do přečíslení, která nám vycházejí. A já jsem tam teď od toho, abych bránil. Myslím, že jsme si celkem sedli.
Vy zatím balancujete na hraně čtvrtého útoku a hostování. Cítíte, že už byste se potřeboval posunout výš?
Je samozřejmostí, že bych byl rád, kdybych měl jistotu, že se v týmu udržím. Ale není to jednoduché, konkurence je opravdu velká. Snažím se na sobě pořádně pracovat, což ale člověk samozřejmě musí především potvrdit gólově nebo bodově. Teď se mi to daří, tak doufám že v týmu nějakou chvíli vydržím a nebudu muset zamířit jinam. I když mladému hokejistovi jenom pomáhá, pokud ve svém volnu chodí hrát jinam. Hlavně Havlíčkovu Brodu chci ještě jednou poděkovat za to, kolik prostoru jsem na ledě dostal. Díky tomu jsem si začal víc věřit.
Nedělalo vám problém cestovat kvůli hokeji po Moravě?
Je pravda, že není příjemné, když člověk po návratu z dalekého extraligového zápasu se Zlínem musí hned druhý den vyrazit jinam. Ale trenér měl pro to pochopení a občas jsem dostal nějakou úlevu, takže to šlo zvládat.
