Ztráta na předposlední Kladno je konečně hratelná, tedy šestibodová. A to přesto, že po prvním zápase, kdy se postavil na lavičku, byla hrozivých patnáct bodů.
Co pro vás znamená angažmá v Kometě a další šance trénovat v extralize?
Samozřejmě to pro mě byla výzva. Trénuju jedenáct let, v extralize jsem byl pět let. Tři v Litvínově, pak ve Vsetíně a pak zase sezonu v Litvínově, takže je to tak napůl.
Jak moc jste věřil, že přijde další příležitost z nejvyšší soutěže? Naposledy jste byl ve Vrchlabí.
Nikdy jsem se nechválil, ale dělám tu práci podle nejlepšího vědomí a svědomí a věnuju tomu hrozně moc času a soukromí. Nejde naplánovat, že se člověk vrátí do extraligy, to prostě přijde.
V extralize se točí několik tradičních trenérů. Je těžké semezi ně dostat? Panuje mezi nimi kolegialita?
Těžko se mezi ně dostává. S některými vycházím velmi dobře, znám se s nimi, protože jsem proti nim hrával. S některými vycházím méně.
Myslíte, že když někdo pracuje jako trenér dobře, tak má vždycky šanci se mezi elitu dostat?
Přesně tak. Ta šance se pro ně vždycky najde, nebo by se aspoň měla najít.
Zvažoval jste nabídku Komety, jestli jít k poslednímu týmu, nebo jste neváhal?
Už jsem ji zvažoval měsíc a půl před tím, než jsem sem přišel. Přemýšlel jsem o tom hodně, ale poprvé jsem se domlouval ve Vrchlabí, jenže jsem tam měl smlouvu a vedení řeklo ne. Podruhé už to šlo rychle.
Co jste dával na "váhu"?
Říkal jsem si, že můžu přinést jen impulz. V podstatě to bylo tak, že horší už by to nemohlo být. Buď mohlo jít mužstvo nahoru, nebo zůstat tam, kde bylo.
Je nějaký tradiční recept, co s mužstvem na posledním místě dělat, když přijdete jako nový trenér v rozjeté sezoně? Nebo je potřeba nejdřív zjistit možnosti týmu?
Viděl jsem několik zápasů. Všechny, co byly v televizi, nějaké na videu, tři na živo. Pak jsem konzultoval s hráči a lidmi okolo a na tom jsem pak mohl svou práci postavit.
Dá se říct, jestli je těžší přijít k poslednímu týmu než k tomu, co je uprostřed tabulky?
Když přijdete k poslednímu, tak od vás všichni chtějí, abyste to vytáhl nahoru nebo udržel soutěž. Když přijdete k prostřednímu, tak jste pod tlakem, abyste nešel níž v tabulce, nešel na místa mimo play-off. Kdyby bylo všechno růžové a optimální, tak by nikdo trenéra neměnil.
Současné výsledky jsou potvrzením toho, že jste zvolil správnou cestu?
Myslím si, že jo. Že to, co jsme všichni tři trenéři zvolili a vybrali, je to správně.
Zkuste vypíchnout v bodech, co jste do mančaftu přinesl nového a co mu pomohlo.
Jediné, co mužstvo mělo špičkové, byla bojovnost. Na té jsme to chtěli postavit a vyplatilo se. Hráči, i když byli poslední, pořád bojovali a bojují. Odtud už by měl být jen krůček k herní disciplíně. Otázka je, jak se budou dál dodržovat pokyny a jak se apeluje na to, aby se dodržovaly. A z toho pak vyplývá i herní systém, který chceme dodržovat, ať hrajem venku nebo doma.
Když byl u mužstva pan Pazourek, říkalo se, že je to prakticky mrtvý, nevyburcovatelný tým. Podařilo se tedy hráče přimět k tomu, aby i trénink odjezdili naplno a nebrali ho jen jako nutnou povinnost, kterou musí odbruslit?
Samozřejmě je potřeba důsledně dodržovat i věci v tréninku, neodtrénovat to jen tak, ale já si nemůžu stěžovat. Kluci na tréninku šlapou dobře. Největší důležitost vidím v systému a disciplíně, aby tam byly věci, které tam být mají.
Na tréninku nutíte hráče opakovat cvičení, když ho dělají špatně, než ho zvládnou správně. Je to cesta, jak je donutit, aby trénink měl úroveň jako zápas?
Trénink je takový malý zápas. A měly by se tam dělat věci, které by se měly dělat i v zápase. Pokud si to hráč zjednoduší a udělá to jinak a v zápase si řekne, že to udělá správně, tak to pak třeba nejde. Z toho pak vznikají chyby a góly.
Z osmi zápasů, co jste u mužstva, jste šestkrát vyhráli. Myslíte, že může dojít k určitému sebeuspokojení, byť jste pořád poslední?
Určitě ano. Říkali jsme si o tom a budeme si o tom říkat znovu. Signálem je, že jsme vedli nad Zlínem 4:1 a nakonec vyhráli jen 4:3 a měli jsme stažený zadek na konci. V Boleslavi jsme vedli 3:1 a nakonec šli do nájezdů, to taky něco ukazuje. Uspokojení tam možná je, i když jsou další okolnosti, protože hokej je hra tisíce možností a variant, jak zahrát situaci, a z toho pramení chyby.
Dá se říct, jestli je těžší teď tým udržet ve formě a pozitivním rozpoložení, nebo jej vytáhnout ze srabu, ve kterém byl před vaším příchodem?
Teď si musí hráči uvědomit, a my na to budem apelovat, že když přijde uspokojení a povědomí, že nám to jde, že se můžeme šeredně probrat s nějakou velkou bodovou ztrátou.
Jak jste si sedli s asistentem Lubinou? Protože jste si ho nevybral sám, jen jste schválil jeho výběr vedením klubu. A jak jste si rozdělili kompetence?
Máme to tak, že Láďa je podobný typ jako já, Mojmír Trličík má velmi dobré postřehy, všechno eviduje, v zápase sepisuje, pak udělá rozbory všech situací a potom z toho vybíráme. To je hrozně důležitá věc, protože jeden člověk všechno nestihne.
A co se týče koučování, tak Láďa Lubina si hlídá na střídačce obránce.
Už máte jen necelé čtyři týdny na to, aby dostal kádr finální podobu pro závěr extraligy. Máte představu, jestli někde doplníte tým, vyměníte hráče?
Myslím, že tým je dobrý a kvalitu prokázal v posledních zápasech. A ukázal, že umí i vyhrávat. Nejhorší situace je, když říkáte, že máte výborný kádr, ale máte smůlu a máte ji dvanáct zápasů za sebou. To je blbost. Smůlu můžete mít jedno dvě utkání. Teď máme akorát problémy s tím, že máme hodně zraněných obránců. Nějak to pytlíkujeme výbornou spoluprací se Znojmem a Olomoucí, ale to nejde dělat donekonečna. První liga jede dál a oni místo odpočinku hrají zápasy. Za chvíli jim taky začne play-off, Znojmo půjde do předkola.
V obraně máte Angela Krsteva, o němž se neví, jestli zůstane. Není potřeba ještě jednoho beka sehnat?
To je těžké a není to otázka na mě. Já bych chtěl ještě šest kvalitních beků, ale tohle je normální a musíme věřit, že se obránci uzdraví, tak jako se už uzdravil Richter. Navíc je v únoru olympijská přestávka, takže je ještě hodně času před námi. Zubíček, to byla nešťastná náhoda, ale čtyři týdny minimálně bude ještě mimo, vypadá to, že i Koma a Novák budou k dispozici až po přestávce. Uvidíme, jak se jim to bude hojit.
Divíškovi končí měsíční hostování. O něj byste měli dál zájem?
Toho bychom chtěli udržet. Je to kvalitní centr amy bychom potřebovali čtyři kvalitní centry.
Váš litvínovský předchůdce Vladimír Kýhos si Brno oblíbil. Vy už jste si tu zvykl, nebo je to pořád jen hokej a hokej?
Ze začátku to bylo hektické, to jsme se pořád bavili a vymýšleli. Teď se to trochu uklidnilo, nastolil se nějaký rytmus a režim. Takže mám i čas trochu Brno poznat. (úsměv)
Dělá vám tu někdo průvodce, nebo je to poznávání na vlastní pěst?
Je to na vlastní pěst.
Ale tím, že nejste doma, věnujete se hokeji ještě víc?
Mám tady byt, bydlím tu. Domů se dá jet, jen když se nehraje v úterý zápas. Pak mám čas na jednodenní odpočinek. Ale hodně si povídáme na trénincích, co dělat.
Jen s kolegy trenéry nebo třeba i s hráči?
To ne, to jsme probírali jen my tři trenéři.
Po Novém roce je čas se zeptat, co pro vás bude úspěch v letošní sezoně?
Beru to tak, že záchrana je základ, a proto jsem sem šel. Co bude navíc, to bude jednoznačně plus. A vlastně poprvé si vyzkouším, jaké je play-out.
