Proč hůř?
Já vždycky po zápase špatně spím. Tam ani nejde o výsledek, ale o vypětí, to tělo pracuje.
Že budete chytat, bylo jasné už týden před zápasem. Připravoval jste se na něj nějak jinak?
Ne, úplně normálně, úplně stejně.
Dalo se před utkáním ještě ve vašem věku a s vašimi zkušenostmi hovořit o nějaké nervozitě?
Jasně, vždycky je nervozita. Před každým zápasem.
Jaké to pro vás je, že v klíčových okamžicích sezony jste se nečekaně stal jedničkou?
Normální, úplně normální. Nad tím jsem vůbec nepřemýšlel.
Takový kliďas jste byl celou kariéru, nebo to přišlo až takhle s věkem?
Já bych ani neřekl, že jsem kliďas, ale prostě to beru tak, jak to je. Celou kariéru jsem pod nějakým tlakem. A s tím se člověk musí vyrovnat.
Vám to tedy problém vůbec nedělá.
Tak hraju to dvacet let. (smích)
Kdy jste v Budějovicích začal doufat, že by to mohlo vyjít na nulu a trochu senzační vítězství?
My jsme hlavně chtěli vyhrát zápas a bylo jedno, jaký byl výsledek.
Přišel tam vůbec nějaký zlý okamžik, kdy se ten zápas mohl přelomit na opačnou stranu?
Tak tam se může stát něco každou minutu, každou vteřinu. Ale nic nepřišlo, tak je to dobré . (úsměv)
Trenér Hynek říkal před zápasem, že mančaft vám musí co nejvíc pomoct, vy pak zase pomůžete týmu. Jak součinnost fungovala?
Tak když jsme vyhráli, tak fungovala dobře. (smích)
Blahopřál už vám Jiří Trvaj k vašemu výkonu a výsledku?
Psali jsme si po zápase, dneska (tj. včera) jsme se viděli na tréninku a samozřejmě se o tom všem bavíme.
Vy dochytáte základní část až do konce. Cítíte nějakou radost z toho, že jste hlavním klíčem k postupu?
O tom já nepřemýšlím. Ono to nějak dopadne. (úsměv)
Ale kdyby to dopadlo špatně, asi by to byla škoda?
Určitě by to byla škoda. Ale na co se zaobírat něčím, co ještě není.
Když play-off vybojujete, bude to pro vás odměna ke konci kariéry?
(smích) Já nevím, co vám na to mám říct. Samozřejmě budu rád.
