Pražané v rozhodujícím čtvrtfinále play-off prohrávali s Libercem ještě čtyři a půl minuty před koncem třetí třetiny o dva góly, nakonec však v prodloužení vstřelili postupový gól.
Slavia tak potvrdila, že rozhodující zápasy umí. A Růžička se rozpovídal. O čem všem hovořil?
O Petru Nedvědovi
"Hrál výborně. Ve všech zápasech dával góly, my takového hráče nemáme. Chtěl bych ale říct, že jsme se na něj nezaměřovali, jak se během série psalo. Žádné pokyny, abychom šli speciálně po něm, jsme neměli. Hokej bolel všechny, obouchaní jsou naši hráči i ti ostatní z Liberce. Zeptejte se jich, potvrdí vám to. U Nedvěda to bylo akorát vidět, protože byl pořád na ledě. Hrál ve vynikající formě a bylo vidět, že Liberec táhne."
O libereckých fanoušcích
"Nadávali mi, ale na to jsem zvyklý ze všech stadionů. Pokud na mě na střídačku nehážou flašky, tak mi to nevadí."
O nervozitě Liberce
"Musím říct, že mě Liberec překvapil svou nervozitou. Má spoustu zkušených hráčů, ale ani oni nebyli za stavu 3:1 ve své kůži. Byli nervózní vlastně v celé sérii."
O mladých hráčích
"Udělali jsme dost chyb a zrovna ti mladí byli u dvou gólů. To mě mrzelo. Na druhou stranu je to taková daň. Mladý kluk musí někdy začít hrát. Ale i kdybychom prohráli, tak bych byl spokojený."
O odhodlanosti svého týmu
"Hráli jsme nadoraz. Stejně jako Liberečtí máme spoustu hráčů pomlácených. Odehráli jsme v play-off dvanáct utkání, ale to jsou utkání na krev, kdy mi pak kluci lezou v kabině po čtyřech. Kolikrát to vypadalo, že už nemůžou, ale nepřestávali mě překvapovat. Pořád měli chuť a pořád do toho šli. To je úžasný. Závěr utkání byl o štěstí, to si nemá cenu nalhávat. Ale povedlo se nám otočit už první duel v Liberci. To byl dost důležitý moment, jinak bychom sérii prohráli."
O vlastní víře v obrat
"Nějak jsem o tom nepřemýšlel. To, co hráči dokázali, je neskutečný. Zaslouží si největší poklonu. Před zápasem jsem jim říkal, že už to můžeme dohrát v klidu. Liberec dvakrát vyhrál, navíc se hrálo u něj... Ale kluci k tomu přistoupili velmi dobře. Pořád věřili."
O schopnosti Slavie zvládat klíčové bitvy
"Vždycky to vychází z brankáře. Pak máme obránce, kteří to hrajou osm let a jsou hodně zkušení. Oni umí ty vypjaté situace v kabině i na ledě zvládnout. Ale samozřejmě máme i hráče jako je Míra Třetina, Tomáš Pospíšil nebo Tomáš Svoboda, kteří play-off hrajou první, druhý rok. A pak další, kteří do toho teprve vlítli jako Kuba Krejčík. Je výborný, že to zvládají."
O taktice v závěru
"Sedm minut před koncem jsem hráčům říkal, že musí rvát všechny puky před bránu. Předtím si s tím kolikrát pohráváli, tak jsem jim musel vyčinit. Vytáhli jsme čtyři hráče dopředu i s bekem a hráli vabank. A v prodloužení jsme čekali na jeden brejk."
O (ne)odvolání brankáře
"Míra Kopřiva na mě ke konci pořád koukal a chtěl vyjet na střídačku. Já chtěl být ale trpělivější, protože v sobotu se nám ten tah nevyplatil. V hokeji je všechno rychlý. Uděláte jeden pokyn a během vteřiny zjistíte, že byl špatný."
O oslabeních a přesilovkách
"Když nám v prodloužení vyloučili hráče, tak jsem byl celkem v klidu. Oslabení totiž hrajeme dobře. Pro nás je lepší hrát ve čtyřech než přesilovku. My když hrajeme přesilovku, tak tam na střídačce vždycky kvetu. Ale víte, čím to je? Máme zkušenější hráče kolem osmadvaceti, kteří doteď v početních výhodách nikdy nechodili na led. Třeba Michal Vondrka je dneska zkušený, ale kdy hrál přesilovku? Vždycky na ní chodil Červenka nebo Bednář. Bude trvat rok dva, než si kluci zvyknou."
O zranění obránce Vašíčka
"Jirka je náš klíčový bek. Ale je zraněný, noha ho pořád bolí, tak jsem mu před zápasem říkal: Nedá se nic dělat, musíš si orazit. Doufám, že do pondělí bude v pořádku."
